… a už je to tady
 

  Vladimír Chaloupecký
 
 

    Před mnoha lety, kdy genové inženýrství bylo opravdu v plenkách a laboratorní přemísťování vybraných genů z jednoho organizmu do jiného, úplně nepříbuzného, bylo hudbou budoucnosti, mluvili  jsme jednou o této technice a jejích možnostech u lilií  s dr. Černohorským. Shodli jsme se, že přenos genu (ů) modré barvy do palety barev květů lilií, zatím existujících jen v odstínech teplých, je jen otázkou času a záleží pouze na poptávce trhu. Kolega předpokládal, že „dárcem“ by mohla být např. Scilla sibirica.

   Léta ubíhala, techniky záměrného nepohlavního přenosu genů se postupně vypracovaly k téměř dokonalosti, jak pro zvířata, tak pro rostliny, a tak  nepřekvapí, že se nedávno v tisku objevila zpráva o přenosu schopnosti syntetizovat pigment modré barvy u růží. Tedy ne jen je po nechat uříznutí nechat nasát barvivo, jak se to dělá dodnes. Japonští pracovníci izolovali příslušnou část chromozomu ze světle modrých macešek, vpravili ho do rostliny růže, kde se úspěšně projevil (exprimoval), a výsledkem  jsou u růží  údajně skutečně modré květy. Bližší podrobnosti publikovány pochopitelně nebyly a jsou určitě předmětem patentu. Tak, pane kolego, která rostlina dodá modrou barvu lillím?  Scilla, maceška nebo třeba hořec? A co takhle -  nemožná představa? – lilie svítící, když už máme svítící rybky?

 
   
   
   
     <<Zpět na hlavní stranu<<