Armand David – objevitelské cesty

 

Václav Vinčálek

 

 

Následující příspěvek navazuje na článek o Armandu Davidovi, přírodovědci, po kterém nese jméno Lilium davidii. Dnešní příspěvek obsahuje seznam míst, která během svých cest tento badatel navštívil, a demonstruje obrovský rozsah jeho putování. Musíme se smířit s tím, že řadu uvedených jmen budeme jen těžko hledat na současných mapách. Používáme transkripci místních jmen tak, jak ji ve svých pracech použil Armand David (1), resp. Emil Bretschneider (2) v druhé polovině 19. století. V některých případech jsou v Davidových originálech použity dvě varianty místních jmen. U jmen míst ležících v blízkosti hranic s Mongolskem nalezneme dokonce ještě rozdílnou transkripci čínského a mongolského názvu.

 

Nutno poznamenat, že ani dnes není přepis čínských jmen do čeština či angličtiny sjednocený. I když u některých jmen jejich současnou českou resp. anglickou transkripci známe (Sečuán resp. S'-čchuan) ponecháváme v celém příspěvku původní Davidovu verzi, v tomto případu Sze ch´uan.

 

 

Expedice během misijního pobytu Armanda Davida v Číně

(roky 1862 – 1865)

 

V létě 1862 podniknul výpravy po oblastech v okolí Pekingu, do hor Si shan (neboli Západní pohoří) a do hor severně od Pekingu. Navštívil Hai tien is, velkou vesnici severozápadně od Pekingu, francouzský hřbitov Cheng fu saze na západ od Pekingu. Dále pak císařskou oboru Nan hai tze jižně od Pekingu, kde objevil jelena milus Elaphurus Davidianus. Další výprava směřovala do pohoří Cha tang k´eou. V září 1862 navštívil David Si wan tze a stanici lazaristských misionářú asi 50 km severovýchodně od Kalgan.

V letních měsících roku 1863 cestoval do hor na západ od Pekingu. Během cesty, v červnu 1863, studoval planiny kolem křesťanské vesnice San yu (Sang yü). Hlavním cílem však byl kraj kolem hory I pe hoa chan dosahující výšky 2750 m, vzdálené 3 dny cesty na západ od Pekingu, a kolem hory Ta tchiao chan (Ta tsio shan), což je sousedící vrcholek k Po hua shan. U něj leží stejnojmenná křesťanská vesnice. Na uvedených místech trávil červenec a srpen. V září 1863 doputoval do Tang djen ssen (Tan djen ssen) – pravděpodobně jde o kláštěr T´an che sze v horách jihozápadně od Pekingu.

Během pěti měsíců roku 1864, od května do listopadu, prozkoumal hornatou oblast Géhol (Jehol) (Ch´eng te fu) pět dnů cesty na severovýchod od Pekingu. Cesta vedla skrze bránu Ku pei k´ou ve Velké čínské zdi. Pokračovala údolím Lan (Luan) ho, dále k Nan ta chan (hora severně od císařského pohřebiště), do Ta chan keou (horské údolí na pravém břehu Lan hu), Ngan kia tcheou (lokalita poblíž předchozího údolí), Lao hu keou, Ta la dze chan (údolí v blízkosti Gehol).

V roce 1865 cestoval opět po lokalitě Lao hu keou, kterou nazýval „en Tartarie“. Patrně tím myslel část Východní Tartárie, neboť jménem Tartárie (resp. Velká Tartárie) byla od středověku až do 20. století označována obrovská oblast severní, střední a východní Asie od Kaspického moře k Tichému oceánu. Dělila se na Ruskou Tartárii, Čínskou Tartárii, Nezávislou Tartárii (západní Turkestán) a Východní Tartárie (Mandžusko).

 

První cesta

 

Začala 13. března 1866 v Pekingu, odtud pokračovala na sever do vesnice Nan k´ou, soutěskou téhož jména. V její severozápadní části překročil Velkou čínskou zeď a pokračoval přes Kalgan až do Süan hua fu. Odtud podniknul výpravu k jezeru Shen tsing ležícímu na planině jižně od řeky Yang ho. Počátkem dubna se vydal na sever podél řeky Yang ho. V Sin p´ing k´ou překročil Velkou čínskou zeď a došel do misijní stanice Lazaristů v Eul she (Rh shi) san hao. Zastavil se v městečku Tchang kou eul (Chang kao rh) a v polovině dubna došel do města Kui hua ch´eng (Ku ku khoto). Počátkem května pokračoval na západ do města Sarchi ležícího několik kilometrů na sever od ohybu Žluté řeky. Odtud vykonal několik výprav jižním směrem podél Žluté řeky do oblasti Ourato (Oirat, Ou la in). V horách Mou nou ou la (Mo ni ula, Ou la chan, U la shan, Yin shan), dosahujících výšky 2000 metrů a tvořících geografickou hranici mezi Čínou a Mongolskem, cestoval na přelomu května a června 1865. Navštívil mj. She kuan a Ou than djao, Mao ming an. Písečným územím podél Žluté řeky došel do rokle Hatamel. Odtud se vrátil kolem Pao to do Sarchi.

Po třech týdnech se vydal na druhou výpravu západně od Ourato. Jeho cesta vedla po písečných planinách mezi Žlutou řekou a Mo ni ula. Navštívil Pao tu, Hatamel a lamaistický klášter v Merghen. Odtud zamířil na sever, aby prozkoumal západní část Mo ni ula. V polovině července 1866 dorazil do soutěsky Batru tuba a přes Hatamel a Pao tu se vrátil do Sarchi.

Koncem července se vydal znovu do Mo ni ula, Ou tha djao a Mao ming an. Vrátil se do Sarchi, ale hned počátkem září 1866 pokračoval do Kui hua ch´eng. Odtud se nejprve vydal na jihovýchod k jezeru Thai hai, které leží severozápadně od Feng chen. Následně zamířil do Rh shi san hao, Süan hua fu a koncem října 1866 dorazil do Pekingu.

 

Druhá cesta

 

Po roce a půl strávených v Pekingu se vydal na druhou velkou cestu směřující do střední Číny a východního Tibetu. Koncem května 1868 opustil Peking a přes Tien Tsin dorazil v polovině června do Shang hai. Odtud se parníkem doplavil do říčního přístavu Kiu kiang na řece Yang tze. Ubytoval se v nedalekém Nazareth, místu lazaristské misie na břehu jezera Po yang. Severně od Kiu kiang leží nevysoké pohoří Ly chan (Lü shan) - 1500 metrů. To navštívil David opakovaně v červenci a září 1886.

V polovině října zahájil cestu po Yang tze do Han kow a dál do Sze ch´uan. Nejprve se na malé bárce plavil nikoliv po hlavním toku řeky, ale bočními kanály a jezery do Sha shi, obchodního střediska nedaleko King chou fu. Po týdnu pokračoval, tentokrát na velkém parníku, do Ch´ung k´ing fu, Chi kiang a I chang fu. Déle pak soutěskou I chang s množstvím peřejí do Sze ch´uan a K´ui chou fu. Sem doplul koncem listopadu 1868. V polovině prosince došel do Ch´ung kíng fu. Po týdnu se vydal na další cestu do Ch´eng tu fu. Nejprve zamířil západním směrem do Pis han, Yung ch´ang a Lung ch´ang. Pak pokračoval severozápadně do Tze chou a Kien Chou. Počátkem ledna 1869 dorazil do Ch´eng tu fu. Po týdením odpočinku se vydal do hor na severozápad do P´ien hien, pak do Ho pao tchang. Počátkem února se vrátil do Ch´eng tu. Koncem února se vypravil do Mu pin. Nejprve šel jihozápadním směrem do Sin tain a K´iung chou. Potom západní cestou do Mu pin, kam dorazil koncem února. Tento úsek byl velice namáhavý. Vedl sněhem a ledem přes hory ve výškách 3200 metrů.

Následně uskutečnil řadu drobnějších výprav v okolí Mi pin. Koncem srpna se vrátil do Ch´eng tu, aby odeslal své sbírky do Evropy. Přes špatný zdravotní stav, který ho přinutil strávit nějaký čas v nemocnici, uskutečnil výpravu do kotliny Ku ku nor se stejnojmenným jezerem. Během dvanáctidenní cesty prošel Lung au fu a překonal vysoké hory. Kvůli „mohamedánským rebeliím“ se musel koncem března vrátit opět do Ch´eng tu. Po několikaměsíčním pobytu se po řece Yang tse vydal do Shang hai. Sem, zcela vyčerpán, doplul v červnu 1870. Po několika málo dnech pokračoval do Pekingu. V Che foo se však dozvěděl o masakru na francouzském konzulátu v Tien tsin a proto se musel vrátit do Shang hai a odtud do rodné Francie.

 

Třetí cesta

 

Počátkem října 1872 opouští A. David Peking a přechází planinu v provincii Chi li od severovýchodu k jihozápadu. Putuje po Pao ting fu, Cheng tiang fu a Shuen te fu. V polovině října překračuje hranice provincie Ho nan. Prochází Chang te fu a Wei hui fu. 22. října opouští Huai k´ing fu a přeplouvá Žlutou řeku. Z hlavního města provincie, z Ho nan fu, se vrací západně do Si an fu po cestě sledující tok Žluté řeky. Koncem října dochází do pevnosti T´ung kuan ležící v soutěsce na hranicich mezi provinciemi Ho nan a Shen si, v blízkosti místa, kde Žlutá řeka tekoucí od severu se stáčí na východ. Odtud pokračuje David severozápadním směrem podél řeky Wei. Počátkem listopadu dochází do hlavního města provincie Shen si, do Si an fu. Asi po týdnu odpočinku pokračuje do pohoří T´sin ling, které tvoří rozvodí mezi řekami Wei a Han. Prochází křesťanskou vesnici Ch kiu tauen (Shi taing ts´üan) do další křesťanské vesnice In kia po. Zde, v horském údolí Lao yu, buduje základnu, ve které zůstává následující dva měsíce. Počátkem prosince absolvuje čtyřdenní expedici zmíněným údolím ke hřebenům Lao ling a jeho 3700 metrů vysokému Kuang t´ang shan. V polovině ledna 1873 opouští In kia, jde na sever do Ho kia djal a města Chou chi, ležícího u řeky Wei, a vrací se zpět do hor. Koncem ledna dochází do vesnice Yen kia tsun, ležící na severní straně Ts´in ling, Poté se vydává na expedici do Mu kia pin, vsi ležící pod 4000 metrů vysokým t´ai pai shan. Počátkem února absolvuje další výpravu do Sin djae li, vzdálené asi 10 mil jihovýchodně od Yen kia v blízkosti Sae pai shan, jižním výběžku T´ai pai shan. Následující výprava směřovala do Sze yüan shang, křesťanské vesnice dále na západ podél hraničního pohoří Kan su.

V druhé polovině února opouští David Yen kia tsun a nastupuje cestu do Han chung fu. Nejprve dochází do Ma kia pin a poté přejde oblast Ts´in ling na jih od vrcholu T´ai pai shan. Koncem února dochází do Pao ch´eng hien v údolí řeky Han a následně do Wang kia wan, křesťanské vesnice vzdálené asi 15 kilometrů severovýchodně od Hang chung fu. Zde zřizuje základnu pro další výpravy – do vesnic Thin kia ho a Ho shen miao, ležících na severozápad od Han chung, a do Mien hien, města vzdáleného 15 km jihozápadně od západního výběžku Han chung. Další několikadenní výpravy směřovaly do Pa ko shan, velké křesťanské osady u řeky Han jižně od Han chung fu, a do hor Liang shan, rozprostírajících se asi 25 km severozápadně od Han chung fu.

V polovině dubna opouští David Wang kia wan a se svými sbírkami se vrací do Ho kia tchiao, vesnice ležící na východ od města Ch´eng ku hien na řece Han. Na džunce pluje po řece Han do Han kow. 23. dubna tato loďka v peřejích troskotá a při této nehodě ztrácí David část svých sbírkových exemplářů. 7. května doplouvá do Han kow a pak do Kiu kiang. Odtud posílá svou sbírku do Evropy a nehledě na svůj špatný zdravotní stav zahajuje 22. května další objevitelskou cestu do provincie Kiang si.

Tentokrát na nosítkách putuje do Nan ch´angh fu, hlavního města Kiang si a do Fu chou fu, misijní stanice Lazaristů. Odtud pokračuje do Tsi tu ležícího asi 15 kilometrů severovýchodně od Kien ch´ang fu. Po dlouhých týdnech zdravotních obtíží se rozhoduje opustit Tsi tu. Koncem září odchází do Fu kien. Hornatým krajem dochází do Wang mao tsai na hranicích mezi provinciemi Kiang si a Fu kien. Vrcholky hor zde dosahují výšek až 3000 metrů. Počátkem října doráží do vesničky Koa te ležící ve vysokých horách Fu kien.

Zde David vážně onemocní. Teprve po částečném uzdravení může počátkem prosince nastoupit únavnou cestu zpět do Tsi tu. Po šestitýdenním odpočinku opouští Tsi tu. V polovině ledna nastupuje v Kien ch´ang na domorodou bárku a pluje po řece a jezeře Po yang do Kiu kiang. Sem, zcela vyčerpán, doplouvá 2. února 1874. 14. března odjíždí do Shang hai a odtud 3. dubna odplouvá do Marseille, kam doráží 14. května 1874.

 

 

Nedá se předpokládat, že by laskavý čtenář podrobně pročetl jména všech Armandem Davidem navštívených míst. Nalézt ve dnes dostupných mapách vesnice, města, hory, provincie a další místa, která David ve svých dílech zmiňuje, je svým způsobem dobrodružstvím. Autor se o to pokusil a potvrzuje, že je to pokus velice zajímavý a v mnoha směrech poučný. Důvodem pro sestavení tohoto příspěvku však bylo vzbudit obdiv k cestovateli, který v podmínkách konce 19. století věnoval všechny své síly poznávání přírody. Stejně zajímavé by bylo připravit výčet A. Davidem nově objevených a popsaných rodů a druhů jak z říše rostlinné, tak živočišné. To však ponecháváme na vlastní zvídavosti čtenáře. Jako vodítko mu mohou posloužit údaje v lit. (3).

 

 

 Literatura :

 (1) Armand David: Journal de mon troisième voyage d'exploration dans l'empire chinois, Librairie Hachette, Paris, 1875

(2) Emil Bretschneider: History of European discoveries in China, 1898 (A. David – díl 2., strany 837 - 856)

(3) Dtto (2), strany 856 - 870

           

   
   
   
   
   
   
   <<Zpět na hlavní stranu<<