Armand David - Lilium davidii
   
   

Václav Vinčálek

 

Botanický druh Lilium davidii Duch. ex Elwes je pojmenován na počest Armanda Davida, francouzského kněze, misionáře, cestovatele a přírodovědce.

 

Jean Pierre Armand David se narodil 7. září 1826 ve vážené rodině soudce a lékaře ve francouzském městečku Espelette nedaleko Bayonne, na severu Baskicka, v departementu Pyrénées-Atlantiques. Narodil se jako třetí syn otce Fructueux Dominique Genie Davida a matky Rosalie Halsouet. Jeho staršími bratry byli Josef (lékař a později starosta Espelette ) a Louis (lékárník a později radní v blízkém Hasparrenu). Mladší sestra se jmenovala Leona. Otec Fructueux byl nadšeným milovníkem přírody a tuto vlastnost po něm Jean Pierre Armand zdědil. Od svého otce převzal i některé lékařské znalosti, které mu později zachránily život, když během cest onemocněl mimo jiné morem, tyfem, neštovicemi, leprou, vzteklinou, cholera, úplavicí a malárií.

V té době bylo běžné, že mladší synové ze zámožných rodin nacházeli svou kariéru v církevních institucích. Mladý David se pro tuto cestou rozhodnul také. Dne 4. listopadu 1848 vstoupil do řádu sv. Vincenta de Paul a v roce 1851 byl vysvěcen na kněze. Zatímco mnozí jeho bratří misionáři byli posláni do vzdálených míst v Jižní Americe, Etiopii, Africe, Persii a Číně, otec David byl poslán do Savony v Itálii, aby vyučoval na Savoné College. Byl zde velice oblíben a své studenty vedl vlastním příkladem a nadšením k lásce k přírodě. Po deseti letech, v roce 1862, dostal úkol, po kterém mnoho let toužil – byl poslán do Číny.

Zde začal sbírat zoologický, botanický, geologický a paleontologický materiál. Jeho rané sbírky byly mnohem bohatší, než se očekávalo. Toto období Davidova působení spadá do let 1862 až 1864. Kvalita a počet jím sebraných exemplářů bylo značné, ale zvláště cenné bylo jejich pečlivé zdokumentování, pro sbírkové a muzeální účely mimořádně důležité. Výsledky své sběratelské činnosti popsal A. David v příspěvku uveřejněném v Bulletin Soc. d´Acclime (6). Vlastní sbírku pak předal Musée d'Histoire Naturelle v Paříži. Po jejím prozkoumání byli učenci tak nadšení, že požádali představené řádu Lazaritů v Paříži, aby zbavili A. Davida jeho výukových povinností a umožnili mu pokračovat ve sběru přírodnin na plný úvazek.

Po roce příprav odcestoval v roce 1866 Armand David znovu do Číny. Procestoval severní území Číny a jižního Mongolska. Poznatky z této cesty, označované jako První cesta, popsal v příspěvku pro časopis Nouvelles Archives de Muséum d´Histoire Naturelle (7). První cestu ukončil v říjnu 1966 v Pekingu. V následném období se věnoval pořádání sebraného materiálu, ale hlavně se zaměřil na přípravu další cesty, tentokrát do Centrální Číny a východního Tibetu.

Přípravné období na tzv. Druhou cestu zabralo A. Davidovi víc než půl druhého roku, samotná cesta pak trvala víc než dva roky, od roku 1898 do 1870. Podrobnější výčet míst, která navštívil naleznete v 2. části tohoto referátu. Koncem roku 1869, během pobytu v Ch´eng tu, pociťoval David rychlé zhoršování svého zdravotního stavu. Stačil ještě uspořádat a odeslat nasbírané exempláře a po řece Yang tze zamířit do Shang hai. Jeho zdraví se prudce zhoršilo a na další cestování nebylo ani pomyšlení. Proto odejel na léčení do rodné Francie. Zde byla jeho práce vysoce oceňována a v roce 1870 ho Scientific Association of France navrhla na udělení Řádu čestné legie. Přísné předpisy Kongregace Lazaristů mu však přijetí tohoto vyznamenání nedovolily. Byla mu však udělena zlatá medaile zmíněné Asociace. 1. dubna 1872 byl David zvolen Členem korespondentem v Institut de France. Podrobné výsledky své Druhé cesty zveřejnil David ve třech dílech časopisu Nouvelles Archives de Muséum d´Histoire Naturelle (7).

Počátkem roku 1872 se nenapravitelný cestovatel A. David vydal na svoji Třetí cestu po Čínském císařství, která se uskutečnila v letech 1872 až 1874. Záměrem cesty bylo prozkoumat střední části říše. Podrobný výčet míst, která navštívil naleznete opět v 2. části tohoto referátu. 14. února 1874 odplul do Šanghaje. Následující měsíce a roky byly naplněny intenzivní prací. Bohužel zdravotní potíže vyvrcholily zápalem plic, který ho přinutil k návratu do vlasti. 14. března 1874 odjel ze Šanghaje, 3. dubna 1874 se nalodil na parník Sindh a 14. května 1874 připlul do Marseilles.  Na doporučení lékařů se odejel léčit do Alžíru, ale hned, jak mu to zdravotní stav umožnil, se vrátil do Paříže, aby pokračoval v uspořádávání svých sbírek a literárnímu zpracování poznatků z cest. V roce 1881 ještě odejel na expedici do tuniské pouště a v roce 1883 do Turecka.

 

Při svých cestách čítajících více než 11 tisíc kilometrů, z nichž většinu urazil pěšky, sebral přes 1 570 exemplářů rostlin, nepočítaje v to ztracené nebo zničené položky. Tento počet zahrnuje více než 250 nový druhů a kolem 11 nových rodů. Uvedená čísla jsou vztažena pouze k botanické části jeho sbírky.

V roce 1896 mu byl, po předchozích dvou odmítnutích ze strany Kongregace, udělen řád Čestné legie.

Zemřel 10. listopadu 1900 v Maison Mère ve věku 74 let.

Lit.

(1) https://en.wikipedia.org/wiki/Armand_David

(2) https://www.plantexplorers.com/explorers/biographies/french-
          missionaries/pere-jean-pierre-armand-david.htm

(3) http://caliban.mpiz-koeln.mpg.de/bretschneider/band1/index.html

(4) http://caliban.mpiz-koeln.mpg.de/bretschneider/band2/index.html 

(5) tps://web.archive.org/web/20090911223351/
          http://www.vincentians.org.au/Studies/ScottBDavid.pdf

(6) Quelques Observatione sur les productions naturelles, le climat,
          la constitution géologique du nord de la Chine;
          Bulletin Soc. d´Acclim, 1865, 231-251.

(7) Journal d´un voyage fait en Mongolia; Nouvelles Archives
          de Muséum d´histoire naturelle, vols III, IV, V, 12867 – 1869

    (8) Nouvelles Archives de Muséum d´histoire naturelle, vols VIII 1872,
         IX 1873, X 1874.