Galerie našich liliářů - Josef Basík
 
 

S Josefem Basíkem, jako dlouholetým členem SZO Martagon, se setkáváme na klubových schůzích, na výstavách, ale jako s profesionálem též v jeho zahradnictví či na internetových stránkách. Pokusíme se v dnešním našem rozhovoru dozvědět se více o jeho zálibách i o profesionální kariéře. 

 

Než začneme hovořit o současnosti a letech nedávných - mohl byste si trochu zavzpomínat na své dětství a mládí?

Mládí jsem strávil v malé jihočeské vesničce Kloužovice, odkud pocházejí všichni Basíci z republiky. Bydleli jsme na hospodě a tak už od mala jsem chodil mezi štamgasty. Samozřejmě ne na pivo, ale na svítivou růžovou malinovku. Měli jsme i hospodářství a záhumenku a tak kromě klukovských vesnických her jsem se musel zapojovat do práce, třeba sušit seno pro krávu nebo ztloukávat domácí máslo. Na malé zahrádce jsem rád pěstoval tehdy hlavně zeleninu do kuchyně. Vaření byla totiž další moje záliba a také kreslení. A tak když jsem se v patnácti rozhodoval, zda jít na zahradníka nebo kuchaře, zvítězila třetí záliba a šel jsem do Prahy studovat grafickou průmyslovku.

 

Všechny uvedené zájmy mi připadají zajímavé, i když hodně odlišné. Zaujalo mne Vaše rozhodnutí jít studovat grafiku. Zabýváte se kreslením ještě dnes a kreslíte nebo malujete i květiny?

Prakticky již vůbec. Kresba či malba vyžaduje dost času a klidu a ten se v každodenním shonu nenajde. Maximálně přes vánočními svátky něco málo namaluji jako dárek a nebo si rád zajdu do některé galerie.

 

A připojme obvyklou otázku – jak jste se dostal k liliím?

Když jsem poznal svou životní partnerku Elišku, budoucí tchán se chlubil na své předzahrádce lilií královskou. I mne se zalíbila nejen její pronikavá vůně a říkal jsem si, že jich vypěstuji víc a lepší. Už to bude 35 let, když jsem začal na zmíněné zahrádce v Kloužovicích. Tam byl hned vedle potok, a tak mi lilie ničili hryzci. Pracně jsem záhon lilií ohraničoval do hloubky králíkářským pletivem. Počet lilií jsem ale každým rokem zvyšoval.

 

Zabýváte se jejich pěstováním a nebo též množením a šlechtěním?

Bohužel nyní sám množím jen málo a už vůbec nešlechtím. Dříve mne křížení hodně bavilo. Zabýval jsem se hlavně asijskými hybridy s „brushmarkem“.

 

Na výstavách se Vaše exponáty vyznačují estetickou dokonalostí a zdravím. V čem tkví tajemství Vašeho pěstování?

Zdání klame. Zdá se mi, že čím lilie déle pěstuji, tím hůře mi rostou. Bojuji hlavně s těžkou půdou, která se slehává a za dva až tři roky lilie odchází. A také s botrytidou, které letos, vlivem extrémně teplého a suchého počasí, naštěstí téměř nebyla.

 

 V zahraničí je běžné, že do výstavních soutěží jsou přijímány pouze lodyhy bez aranžérských přídavků.  Nemáte dojem, že u nás pořádané výstavy, a je jich každým rokem víc a víc, se stávají spíše akcemi pro laickou veřejnost než místem pro porovnání pěstitelského umu vystavovatelů?

Nevadí mi na výstavách aranžerské přizdobení květů lilií. Nesmí však převládat a odpoutávat pozornost. Každopádně je pro běžné diváky působivější. To myslím v případě, že se vystavuje jedna nebo dvě lodyhy ve váze. Máte-li vázu plnou tří a více bohatě nakvetlých lodyh, efekt je sám zaručen.

 

V posledních deseti, patnácti letech je trh přesycen stále novými odrůdami, které jsou většinou skutečně krásné. Komerční zaměření na řezané lodyhy však zatlačilo do pozadí odrůdy, které vydrží na zahradě déle než tři roky. Máte na své zahradě ještě některé z oněch dřívějších „trvalek“?

Bohužel zákon trhu nutí hlavně šlechtit a nabízet hlavně řezové odrůdy pro celoroční rychlení ve sklenících. S odolnými odrůdami pro běžné zahrádkáře se nepočítá. Já sám už žádnou lilie ze začátků nemám. Je to však tím, že když jsem je začal víc pěstovat a prodávat, různě jsem každoročně stěhoval záhony a nehodilo se mi je nechávat na jednom místě více let. Z odrůdových „držáků“ si pamatuji na Nutmegger, dále Black Beauty a nyní mám již několik let Friso.

 

Jak vidíte Vy lilie dřív a dnes?

Dříve lidé znali pomalu je tu kostelní Lilium candidum a všechny ostatní  jim připadaly neskutečně exotické. Nyní jsou barevné odrůdy tak rozšířené, že je pokládají takřka za běžnou kytku.

 

Po mnoha letech s liliemi jsou pro Vás lilie stále ještě zálibou a nebo se staly především předmětem podnikání?

Bez lásky k liliím a ostatním květinám by bylo podnikání s nimi jen utrpením. Takže i přes to časté časové a pracovní vypětí, stále ještě něco zůstává. Fakt ale je, že bych se rád vrátil do těch časů, kdy jsem chodil v pohodě se štětečkem mezi květy a snažil se cosi nového vyšlechtit.

 

Jak jste začal s podnikáním? Ze zahradnictví ve více méně rodinných rozměrech jste vybudoval firmu se skleníky, prodejnou a dnes i s kamenným obchodem. Jaké to bylo?

Podnikat jsem začal hned po revoluci, když se naskytla příležitost a práce obalového technika ve fabrice mne už nebavila. Začátky byly krušné. Nebyly žádné prostředky, a abych uživil rodinu, musel jsem v zimě jinam na brigádu. Objednávky jsme s manželkou vyřizovali několik let z garáže, než jsme se zmohli postavit provozovnu.

 

Co plánujete do budoucna? Myslím tím například i otázku rozšiřování sortimentu, poskytování různých služeb a podobně.

Velké plány upřímně řečeno nemám. Sortiment se snažím držet již několik let podobný. Samozřejmě každým rokem se musí nabízet něco nového.

 

Máte ve své rodině pokračovatele v podnikání? A v zájmu o lilie?

Bohužel nemám. Mám dvě dcery, ale ty mají jiné zájmy. Mladší sice vystudovala přírodovědnou fakultu, ale obor genetika je příliš vědecký a od těžké práce zahradníka vzdálený. Tak snad až některé vnouče?

 

Dovoluje Vám pracovní vytížení mít ještě nějakého jiného koníčka než lilie?

Koníčků by bylo spoustu. Jen ten čas často chybí. Je to veškerá kultura, hlavně výtvarné umění a divadlo, společenský tanec. Ze sportů v zimě lyžování a v létě jízda na kole. Dále zmíněné vaření. Prošel jsem třeba i sýrařským kurzem a dokážu v domácích podmínkách vyrobit téměř všechny druhy sýrů.

 

Trochu o Martagonu. Po určité stagnaci počátkem 90. let, která byla typická pro většinu zájmových organizace našeho typu, došlo ke zřetelné renesanci. Nezdá se Vám však, že jsme poněkud uzavřeni do sebe?

Myslím, že Martagon se dlouho a dobře drží na nohou. Zvýšený počet výstav a aktivita současného předsedy tomu napomáhá. Trochu mi vadí separace moravských liliářů a vytvoření další liliářské organizace se mi zdá zbytečné.

 

Měl byste představu o tom, co by se mohlo v činnosti Martagonu zlepšit?

Možná trochu více dát o sobě vědět. Snažit se víc prezentovat činnost Martagonu a vůbec pěstování lilií na nejrůznějších akcích. Třeba se dostat do televize do některého z pořadů o zahradě. Najít někoho, kdo bude dělat reklamu liliím tak, jako to činil téměř každý rok pan Týle u Přemka Podlahy.

 

Děkuji panu Basíkovi za jeho zajímavé odpovědi, ze kterých jsem se já, a věřím, že i všichni další čtenáři, dozvěděli hodně o jeho soukromém i profesionálním životě. Přejme mu hodně sil a optimismu v jeho konání a nechť mu některá z dcer povine vnoučka, který od něj převezme liliářskou štafetu. 

 

 

                      S panem Josefem Basíkem hovořil v roce 2015 Václav Vinčálek

 

 

 

 
 

 

   <<Zpět<<

 

   <<Zpět na hlavní stranu<<