Galerie našich liliářů - Joe Hoell
 
 

  Čestným členem SZO Martagon je i tasmánský liliář Joe Hoell. Mnoho let žije v Austrálii, ale jeho kořeny sahají k nám do Čech. Netají se zájmem o liliářské dění u nás a po mnoho let se snaží různými formami podporovat pěstitele lilií ve své původní vlasti. Určitě si se zájmem přečtete záznam z dálkového rozhovoru s ním.

 

Jistě se pamatujete na svoji návštěvu v Praze, při které jste se setkal s některými českými a moravskými liliáři. Co Vás tehdy k návštěvě vedlo a jaké jste si odvezl dojmy? Navštívil jste i jiná místa v Evropě?

   Samozřejmě. Pamatuji si na návštěvu i na entusiasmus členů Martagonu, pro které bylo pěstování lilií z domácích odrůd velkým handicapem. V Čechách jsem navštívil svoji rodinu – maminku, bratra a sestry. Žili v Plzni a rovněž v „zakázaném“  pásmu na Šumavě. Rovněž jsem využil příležitosti a zajel si do Anglie, kde v té době pracovala moje dcera.

 

   Jak pokračovala Vaše komunikace s novými známými? Spolu jsme si také nějaký čas dopisovali, dostal jsem fotografie Vašich novošlechtění, semena. Ale moje neschopnost řádně a včas odpovídat na dopisy umrtvila na delší čas naše kontakty.

Nemám to nikomu za zlé – byl jsem pomalý v odpovědích. V té době jsem si dopisoval s více než třiceti lidmi.

 

   Určitě máte kontakty i se šlechtiteli lilií z jiných končin světa. Je to tak?

Ano. Mám stále spojení se šlechtiteli lilií – i když už ne s tolika. Zde v Australii jsem ve spojení s Bobem Griesbachem, Larry Diehlem,  Charlie Kroellem, Dickem Bazettem, Kathleen Mingl a se dvěma, třemi dalšími.

 

   Napsal jste pro Liliář celou řadu článků. Uvedu alespoň některé z nich: Průkopnicky s orientálními hybridy, Šlechtění orientpetů v letech 1989-90, Výsledky mé šlechtitelské činnosti v letech 1993-94,  Za 70 dní pěticentimetrové listy na semenáčích orientálů, Geny a semena, dělení množení, Šlechtění lepších lilií, Buďme tvůrčí – pěstujme v kontejnerech, Intersekční hybridy skupiny VIII, Dominantní a recesivní znaky rodu Lilium. Jaká je další Vaše publikační činnost?

   Jeden z mých článků byl uveřejněn v prosincovém čísle QB NALS roku 2007. Do tohoto časopisu přispívám dost často. Z nějakých důvodů jsem už delší dobu zcela opomíjen martagonským Liliářem.

 

   Víme, že žijete v Tasmánii. Jaké životní osudy Vás do Tasmánie přivedly?

   Tasmánie měla nejlepší podnebí ze všech australských států a hodně deště. Všechno bylo zelené a šťavnaté. To už nyní neplatí. Teď je počasí téměř subtropické a mnohem méně prší.

 

   Tasmánie je ostrov oddělený od Austrálie Bassovým průlivem, který je v nejužším místě široký přes 120 km. Leží zhruba na 42 ° jižní šířky. Ve srovnání s Českou republikou je tedy blíže k rovníku (Praha leží na 54 °severní šířky) a dalo by se  očekávat, že klima je výrazně teplejší. Ovšem jižní polokoule obecně má drsnější klima než polokoule severní. Jaké jsou vlastně rozdíly a jak ovlivňují pěstování lilií?

   Teplý proud v Pacifickém oceánu omývá východní pobřeží Austrálie od Nové Guineje do Tasmánie. Pak se vrací podél Nového Zélandu a v polovině cesty se rozplývá. Tasmánie měla počasí podobné jako Riviera nebo Barcelona. Nyní můžeme (a také to činíme) pěstovat pomeranče, banány, avocado apod. a současně ve vyšších polohách můžeme pěstovat třešně a vlašské ořechy. Velice rychle se v Tasmánii ujalo pěstování orientpetů. Těm se daří od Kanady po Kalifornii. Nepřál bych vám, aby se naplnily některé předpovědi o Golfském proudu. Kdyby ten změnil směr nebo ustal, pak se rozšíří ledovec až k Paříži a bude po liliích v celé Evropě.

 

   V jakých poměrech pěstujete lilie Vy? Na jakých plochách pěstujete? Máte i skleník?

   Mám skoro půl hektarový pozemek, ze kterého však dům, dva skleníky atd. ubírají část obdělávatelné plochy.

 

   Jak jste se vlastně k pěstování a šlechtění lilií dostal?

   S pěstováním jsem začal  v roce 1956. Mojí první lilií bylo L. auratum var. platyphyllum a ´Pink Sensation´ . Od té doby jsem s křížením nikdy nepřestal. V roce jsem vyséval 154 svých křížení a v roce 1992 jsem vysel 183 křížení. Dodnes jsem některá uchoval a jsou opravdu výborné.

 

   Jak rozšířená je v Tasmánii obliba pěstovat lilie? Na které druhy a odrůdy se místní pěstitelé především soustřeďují?

   Tasmánie má tři liliářské společnosti. Jedna je na jihu v oblasti Hobart, další na severu – Northern Tasmania Lilium Society. A pak na severozápadě – North-West Lilium Society. Navzájem jsou od sebe vzdálené asi 150 km a každá má asi 100 členů.

   Všechny lilie vypěstované v Tasmánii snášejí různosti podnebí v blízkosti moře, na horách a ve středu země.

 

   Z fotografií a z Vašich dopisů jsem nabyl dojmu, že pojímáte šlechtění lilií výrazně jinak, než je tomu u většiny liliářů. Myslím, že pro Vás je důležitá krása vyšlechtěné lilie. Naopak množení novošlechtěnců Vás nezajímá nebo zajímá jen okrajově. Pokud je tomu tak, pak jste dozrál do vrcholového stadia amatérského šlechtění a pěstování, kdy výpěstek je uměleckým dílem – originálem.

   Ano, to je pravda. Většina mých lilií jsou“originály“. Hodně lidí je obdivuje, ale málo z nich nějaké koupí. Až umřu, tak většina z mých lilií umře rovněž. Některé rozdávám přátelům, jiné prodám v okolí, ale žádná z větších firem o ně neprojevila zájem. Mým hlavním zájmem je dostat své lilie k co nejvíce lidem. Semena, která rozdávám po celém světě, mají týž účel – zajistit, aby moje lilie přežily.

 

   Předchozí otázkou se dostáváme k rozhraní mezi amatérským a profesionálním šlechtěním lilií. Technologie používané profesionály jsou dnes na úrovni, které jsou pro amatéry prakticky nedostupné. Má za této situace smysl, aby se amatér snažil o produkci svých novošlechtěnců?

   Při velkoprodukci lilií nevznikne nikdy nic tak dobrého, čeho může docílit pilný amatér. Velkoproducenti se zaměřují na lilie pěstované na řez. Pro ně je důležité, aby cibule šly rychlit a bylo možné je uchovávat v chladírnách. Pokud tyto vlastnosti nemají, pak všechno ostatní je bezvýznamné. Měly by trochu, ale ne moc, vonět, měly by mít vzhůru obrácené květy atd. Na to nemusím příliš dbát. Pokud jsou mé lilie hezké – krásně vybarvené, zdravé, s pěknými květy, hodně poupaty, pak vyhrávají na výstavách. To jsou moje lilie nejliliovatější. Rostou na mé zahradě rok co rok - jsou otužilé.

 

   Z posledních dopisů a fotografií jsem zjistil, že se věnujete také pěstování orchidejí. Co Vás k orchidejím přivedlo a čeho jste už dosáhnul?

   Lilie a orchideje jsou ideálními společníky. Orchideje kvetou, když lilie odpočívají. Takže doma mám pořád nějaké krásné květy. Mám hybridy několika cambidií a dendrobií – ale většinu svých orchidejí jsem koupil. Mám asi 500 variet.

 

   Zpátky k liliím. Téměř dvacet let jste čestným členem Martagonu. Jak už bylo řečeno, byl jste plodným přispěvatelem do Liliáře.  Dlouhou dobu také posíláte semena lilií do naší burzy semen. Je potřeba říct, že se vždy jedná o semena, o která je mimořádný zájem. Dá se tedy konstatovat, že máte zájem a chcete podporovat pěstitele lilií u nás. Obráceně, co byste očekával z naší strany? Čím bychom my mohli přispět Vám a Tasmánským liliářům?

   A  poslední „šťastná“ třináctá otázka. Ano, je to pravda. Rozdával jsem dobrá semena po řadu let. Z těchto semen vyrostla řada krásných lilií – a nejenom u mne, ale i po Australii si moje lilie vedou dobře.

   Ale z nějakých důvodů jsem nikdy nezaznamenal, že by bylo moje jméno coby šlechtitele zmíněno u kterékoliv vystavované lilie na některé z vašich výstav. Každý ze šlechtitelů by rád došel uznání. Tedy, jestliže z mých semen se nedají vypěstovat žádné dobré odrůdy, proč se trápit s jejich rozesíláním? To neplatí pouze pro Martagon – členové NALS mají tytéž zvyky.

 

   Dovolte, abych i jménem čtenářů Liliáře Vám poděkoval za rozhovor pro  Galerii a popřál Vám hodně radosti z vyšlechtěných lilií.

   S Joe Hoellem hovořil v roce 2008 Václav Vinčálek

 
 
 

 

   <<Zpět<<

 

   <<Zpět na hlavní stranu<<