Galerie našich liliářů - MVDr. Petr Hošek
 
 

   Petr Hošek je dlouholetým členem SZO Martagon. Patří k nepřehlédnutelným postavám na schůzích spolku. Je nejenom aktivním diskutérem, v poslední době hodně fotografuje dění na schůzích a svými snímky obohacuje internetové stránky spolku.

 

   Náš rozhovor s dr. Hoškem začneme obvyklou otázkou – jak jste se stal liliářem?

   Jako kluk jsem znal několik lilií, které se běžně vyskytovaly na zahrádkách - oranžovou lilii šafránovou, pak L. candidum, L. tigrinum, dokonce i L. regale a
v lesích rostoucí L. martagon, ale žádná z nich mě nijak zvlášť neupoutala.

   Až v polovině 60. let jsem objevil v jedné zahradě pěkný trs L. speciosum. Tenkrát jsem si myslel, že jsou to orchideje a od majitele jsem slyšel, že je to
L. lancifolium!

   V roce 1970 se v zahrádkářském časopise objevil článek V. Konvičky o pěstování lilií provázený obrázky několika orientálních hybridů. Protože jsem tenkrát studoval v Brně, pana Konvičku jsem navštívil, a tak jsem byl polapen do liliářských tenat - stal jsem se členem brněnské organizace Lilium.

   Protože působím na západě Čech, vstoupil jsem i do řad organizace Martagon, abych to měl blíž na schůze. Znal jsem pana Jaroslava Svobodu, který bydlel blízko nás v Rokycanech a bylo pro mě veliké a milé překvapení, když mi řekl, že je knihovníkem organizace Martagon.  Ano, kdysi měla naše organizace i knihovnu a různé knihy a časopisy o květinách si členové  mohli půjčovat korespondenčním způsobem.

 

   Vašim liliářským začátkům předcházela léta mládí. Můžete nám je trochu přiblížit?

   Vyrůstal jsem se dvěma bratry na okraji Rokycan, měli jsme to kousek k potoku, kde jsme chytali mřenky a střevle potoční a pozorovali raky a občas zahlédli i pstruha. Také okolní lesy byly místem klukovských dobrodružství, děda jednoho kamaráda byl hajný a tak rostl můj zájem o přírodu, i když zpočátku nijak vyhraněný.

 

   Jak jste se dostal k veterinárnímu lékařství?

   Absolvoval jsem střední zemědělskou školu a dále jsem chtěl pokračovat ve studiu biologie na univerzitě, ale můj učitel biologie mě přesvědčil, abych zkusil veterinární fakultu. Že prý budu mít slušné a relativně svobodné povolání a kytičky mohu dělat jako koníčka. Nakonec se to tak v mém životě odvíjelo.

 

   Téměř na každé schůzi Vás můžeme vidět s balíčky a sáčky s mladými rostlinkami, kterými obdarováváte přátele. Sám jsem od Vás dostal mladé metasekvoje a další dendrologické skvosty. Kam mimo lilie směřuje Váš botanický zájem?

   V klukovském věku jsem propadl botanice nálezem vemeníku a pak dalších vstavačovitých rostlin na okolních lukách. Občas jsem se přidal na botanické procházky k rokycanským pedagogům panu prof. Karlu Cejpovi a panu učiteli Josefu Peškovi a dozvěděl jsme se hodně zajímavostí. Občas se nám podařilo najít nějakou květinu, jejíž výskyt byl i pro botaniky novinkou a tak jsme navázali přátelství, jehož vzácnost jsem si tehdy ani neuvědomoval. Ale znalosti pana profesora z mykologie mě navždy odradily od snahy pochopit říši hub. Přesvědčily mě, že něco tak rozsáhlého, jako je mykologie, nemůže normální smrtelník pochopit - houby jsou pro mě do dneška neznámá oblast.

   Moje liliářské začátky byly zaměřeny na pokusy se šupinováním a porovnáváním různých prostředků proti houbovým chorobám lilií.

 

   Svého času jste hodně prezentoval své pokusy s polyploidií. Vaše příspěvky lze nalézt nejenom na stránkách Liliáře, ale setkali jsme se s nimi i v ročence NALS. Také na internetových stránkách jsou dodnes umístěny fotografie ilustrující Vaše snažení.  Jak z dnešního pohledu hodnotíte výsledky oněch pokusů? Zachovaly se některé z Vašich polyploidů do současnosti?

   Po ukončení studií jsem se dostal na roční vojenskou službu do Žatce a seznámil jsem sem se tam s pracovníky Výzkumného ústavu chmelařského a poprvé nahlédl do tajů indukce polyploidie u rostlin. Začal jsem se zajímat o použití kolchicinu při šlechtění lilií. S tím souviselo i počítání chromozómů v liliových buňkách. Trvalo několik let, než jsem se v této oblasti trochu zorientoval. Naštěstí lilie patří k rostlinám s největšími chromozómy a jejich pozorování je snadné a může sloužit jako školní příklad.

   Většinu svých polyploidů jsem rozdal, ale nevím, zda se z nich některé dochovaly.

 

   Při počítání chromozomů se nutně omezíte vždy jen na pár buněk ze zkoumané rostliny. Jak rozsáhlé vzorky je třeba podrobit zkoumání, aby bylo možné prohlásit, že nová odrůda je skutečně polyploidní?

   Při počítání chromozómů je nutné prohlédnout vždy více buněk ve vhodné fázi dělení, ne vždy se podaří najít ideální figuru, kdy jsou chromozómy dobře patrné.

 

   S tím souvisí i další otázka -  lze říci jaké podmínky musí být splněny, aby se polyploidní odrůda během času nevrátila zpět mezi diploidní?

   U rostlin z první generace po ovlivnění kolchicinem není jistota, zda v nich nezůstala původní nezměněná pletiva, ze kterých by se časem mohla celá rostlina vrátit k původnímu stavu. Teprve semenáče vyrostlé ze semen po opylení polyploidních rostlin v různé kombinaci mají ustálený počet chromozómů, protože pocházejí z jedné buňky vzniklé po oplození.

   I když je princip indukce polyploidie na první pohled jednoduchý, ve skutečnosti je tato činnost hodně komplikovaná a na řadu otázek hledám odpovědi dodnes. Bohužel čas, který bych k tomu potřeboval, nějak chybí. Přišla také období, kdy jsem na lilie neměl čas skoro vůbec neboť jsem se věnoval i dalším zájmům. Například s ředitelem strážské školy jsme ověřovali možnosti pěstování a množení okrasných dřevin na školním pozemku jako součásti výuky na základní škole. Vyzkoušeli jsme přes 30 druhů dřevin a desítky druhů vrb pro potřeby včelařů.

  

   Před několika lety jste byl ve skupině lilářů, která sledovala výskyt Lilium martagon ve volné přírodě. Pokračujete v této aktivitě? Jak je to s poklesem nebo navýšením počtu martagonů v poznaných lokalitách?

   S několika přáteli jsme začali sledovat L. martagon na některých lokalitách na západě Čech. Někde je populace L. martagon zcela zdecimovaná, jinde dobře prosperuje. Nedá se říci, že by úbytek rostlin souvisel jen s lidskou činností nebo dokonce s vandalstvím. Jistě i s tím jsme se setkali. Ale k úbytku dochází rovněž v důsledku přírodních změn v daném místě. Martagony mají rádi okraje pasek s mírným zastíněním. Je-li zde vysazen například smrkový les, pak za několik let se změní paseka v temný les a v něm přežívá jen pár nejotužilejších jedinců.

   Na námi navštěvovaných lokalitách jsme bohužel nepozorovali opačný jev, tj. navyšování počtu jedinců. Je to pravděpodobně dáno i tím, že jsme pozorování nevedli dostatečně dlouho.     

  

   Není to tak dlouho co jste navrhnul, aby každý nový člen spolku dostal malý botanický dárek. Tento námět poněkud zapadnul. Snad proto, že tomboly pravidelně organizované na každé schůzi, jsou zpravidla štědře dotované z pěstitelských přebytků našich členů. Nestálo by zato se přesto vrátit k Vašemu námětu?

   Vzpomenu-li si na své liliářské začátky a srovnám je s dneškem, vidím, že situace je zcela jiná. Tehdy jsem dostal zdarma mnoho materiálu od přátel Ing. Jošta a pana Krále, Hlouška a dalších liliářů. Dnes všechno směřuje spíše ke komerci a nadšené amatérství se vytrácí. Tak mě tehdy napadlo, že by noví členové naší organizace mohli dostat jakési věno, několik cibulí lilií pro začátek, ale to byl jen takový návrh pro diskusi. Také jsem nabízel všem liliářům, že jim zdarma zjistím počet chromozómů u jejich lilií. Zatím bylo velmi málo zájemců. Mé možnosti, jak se ukazuje, začínají být bohužel trochu omezené, ale nabídka pořád trvá.

 

   Vzhledem k rozsáhlým znalostem MVDr. Petra Hoška by bylo možné dál pokračovat v rozhovoru. To si však ponechejme na jinou příležitost, například na diskusi při a po schůzích SZO Martagon. Teď už mu jenom poděkujme za rozhovor a popřejme mu více času na laborování s polyploidními lilemi.  

   S MVDr. Petrem Hoškem hovořil v roce 2012 Václav Vinčálek.

 
 
 

 

   <<Zpět<<

 

   <<Zpět na hlavní stranu<<