Galerie našich liliářů - Jan Klement
 
 
 

První řada na galerii posluchárny Botanického ústavu Univerzity Karlovy už několikátý rok patří při schůzích SZO Martagon moravským liliářům. Ústřední postavou mezi nimi je pan Jan Klement, významný pěstitel a šlechtitel lilií a také čelný funkcionář sesterské liliářské organizace Lilium Brno. Díky jeho bodrému vystupování je kolem něj stálé rušno a veselo. Není pochyby, že bychom se o něm  měli dozvědět něco víc než je možné při krátkých setkáních na a po schůzích. Proto jsme ho požádali o rozhovor pro naši rubriku Galerie liliářů.

 

Mohl byste nám přiblížit hlavní etapy svého života?

Základní školu jsem ukončil v roce 1957. Do roku 1960 se mě podařilo vyučit se zahradníkem v Lednici na Moravě. V roce 1962 jsem úspěšně maturoval na Střední zahradnické škole v Ostravě - Záhřebu. V letech 1964-1965 jsem si odsloužil vojenskou prezenční službu – byla to vojna jako řemen. Velká strana mně nesvěřila zbraň, takže díky své kvalifikaci jsem se staral o útvarovou zahradu a také o vepřín. Ve volných chvílích jsem se kamarádil s děvčetem, se kterým teď žiji už 53 roků. Dva roky jsme bydleli v Rajhradě u Brna, od roku 1967 pak v Rouchovanech, kde žijeme dodnes.

 

Jaká byla Vaše cesta k liliím?  Byl jste původně liliářským nadšencem a teprve následně jste se přidal k organizovaným liliářům a nebo to bylo naopak?

Třetí rok učební doby, tedy v době svých zahradnických začátků, jsem se zaměřil na trvalky a skalničky v Olomučanech u Blanska. Těsně před vojnou jsem pracoval ve firmě Lotos v Olomouci. Po vojně jsem krátce působil v kaktusových sbírkách Botanické zahrady v Brně, od roku 1968 pak v zahradnictví  JZD Hrotovice. Od roku 1970 jsem byl zahradníkem v nemocnici Třebíč, kde jsem strávil celkem 12 let. Dalších 11 let jsem dělal řidiče sanitky v Jaderné elektrárně Dukovany. Po infarktu v roce 1993 a po zákazu nočních služeb, jsem na učilišti v Rouchovanech předával 7 let vědomosti zahradnickým učňům jako mistr a učitel odborných předmětů. Do té doby jsem, ještě z učednických let, znal asi 10 druhů lilií. Tehdejší můj kolega, dlouholetý kamarád a zanícený kaktusář pěstoval také lilie. Daroval mi cibulky mých prvních trubek a Asiatek a dal mi kontakt na přítele Václava Tyleho. Taková byla moje cesta k liliím, které jsem jen tak pro zábavu pěstoval vedle 130 odrůd jiřin, zbytku své kaktusové sbírky a 35 odrůd růží.

V roce 1997 jsem navštívil výstavu SZO Lilium Brno v Lednici na Moravě. Pořadatelskou službu měl přítel Braun, se kterým jsem dlouze diskutoval o liliích. Na závěr rozhovoru jsem vyplnil přihlášku k liliářům. Byl to první "Pan" liliář, kterého jsem poznal. Od toho okamžiku jsem se vezl. První schůze, první cibulky a seznámení s novými kolegy. V roce 1999 už jsem dal své první lilie na výstavu do Lednice. Takové byly moje začátky. Od té doby se stále doučuji.  Čerpán informace z Liliářských zpráv vydávaných "Lilium" Brno a ze Zpravodaje Liliář vydávaného SZO "Martagon" Praha. Sehnal jsem si veškerou českou dostupnou literaturu a některé novinky se stále dovídám od kolegů liliářů.

 

Před několika lety jsem měl možnost Vás navštívit v Rouchovanech. Rozlehlost obdělávaných ploch u Vaší usedlosti byl úctyhodný. Co všechno jste pěstoval a co pěstujete dnes?

Zahrada má 2700 m2. Při našem posledním setkání v Rouchovanech jsem pěstoval samozřejmě lilie, asi 500 růží, nějaké cibuloviny, narcisy, tulipány, česneky a další drobné jarní cibuloviny. Mám ten problém, že se mi líbí všechno, ale všechno člověk mít nemůže. Ještě stále udržuji torzo své sbírky kaktusů a nějaké skalničky.

 

Jak to všechno zvládáte? Nebo máte pomocníky?

Zahradě věnuji všechen svůj volný čas, ale bez pomoci mé manželky bych to nezvládnul. Mimo krásy má zahrada dávat i užitek, takže máme ještě ovocné stromy a keře, brambory, zeleninu a kolem 20 hlav révy, hlavně stolní odrůdy.

 

Proč  jste na některé z dříve pěstovaných druhů zanevřel?

Není kytka, na kterou bych zanevřel. Musel jsem zrušit svou sbírku jiřin, protože zálivka u mě je jen nebeská a poslední suché roky jiřiny jen živořily. Pěstování spočívalo jen v nošení hlíz na podzim do sklepa a na jaře ven. Efekt z květů byl minimální. Přibylo mi ale asi 500 mečíků, nějaké narcisy a rozmohly se lilie.

 

Pamatuji se, že jste se intenzivně věnoval také růžím. Pokračujete s nimi?

V roce 2009 mi lékaři vyměnili levé koleno za nerezové. Nemohl jsem si ani kleknout, ani se pořádně ohnout. S tím se moc očkovat nedá. Zbytek růží mi úspěšně okusuje srnčí zvěř, která je miluje jako lahůdku.

 

Pokud se nemýlím, tak lilie nejenom pěstujete, ale i šlechtíte. S jakými výsledky?

Lilie spíš selektuji. A to tím způsobem, že z mých nejhezčích hybridů, zvláště trubek, sbírám semena z volného sprášení a vysévám a vysévám. Ty nejhezčí pěstuji dále. Jsou mezi nimi opravdové krasavice, které pak vystavuji jako "Aurelian hybrid".

 

Registrujete své selekce?

Své semenáče neregistruji, jen jimi obdařuji přátele a známé. Jsem velmi nepořádný a nějaký systém v mých rostlinách je velmi komplikovaný, protože zapomenu, kam jsem si dal sešit, kde je napsáno, co jsem kam zasázel a podobně.

 

Na co se chcete v budoucnu zvlášť zaměřit? Přijdete s nějakou novinkou?

Chtěl bych omezit své "neliliové kultury" a do lilií vnést trochu pořádku. Novinky přicházejí samy. Občas se objeví krásný semenáč, který se jako naschvál hůř množí. Velkým a nedostižným vzorem ve šlechtění je přítel Milda Tlach, který své křížence má exkluzivní, systematicky označené a evidované. Jsou to skvosty na zahradách liliářů a já si jich moc vážím.

Pak přijdou katalogy cibulí, kde se najdou nové líbivé odrůdy a zase se neudržím a je o záhon víc. Něco koupím na schůzích, něco občas přidají kolegové výměnou. Taky něco uhyne, protože ne všem se u mě líbí. Proto je důležité krásné rostliny fotografovat, protože příští rok mohou být v nenávratnu. A fotky v zimě potěší.

 

Říkal jste, že Vaše zahrada má rozlohu 27 arů. Prohlížím-li si Vaše snímky ve fotogalerii na webu SZO Martagon, pak usuzuji, že máte lilie všude. Rostou mezi vinnou révou, zeleninou, rajčaty, u pole pšenice a kdovíkde ještě. Jak si pamatujete, kde co máte?

V souboji s pamětí velmi často prohrávám a s přibývajícím věkem to bude horší. Já tomu říkám "přetížený informační systém". Paní doktorka říkala, že je to normální. Snažím se zapamatovat si i vzácnější věci a něco si píšu. Něco najdu náhodou a někdy se divím, co všechno pěstuji. Takže zahrada je makačka nejen na ruce, ale i na hlavu. Možná se dožiji toho, že všechno co na své zahradě najdu, bude pro mě nové. 

  

Teď už několikátý rok  pracujete ve výboru Lilium Brno. O co všechno se staráte?

Je to asi 15 let co mě do výboru vlákal přítel Ing. Mičulka, který byl tehdy naším předsedou. Původně jsem psal jen zápisy ze schůzí a pronikal do spolkového systému. V době kvetení lilií se rád zúčastňuji výstav, které stihnu a snažím se přispět k jejich zdárnému průběhu. Jsem jako jednatel, ale administrativní věci řeší hlavně náš svědomitý předseda přítel Ing. Bartoš a paní účetní. V době internetu, e-mailu a dalších vymožeností jsem nemožný. Pokud je potřeba něco dojednat ústně, osobně nebo telefonem tak dělám, co mohu. Na výstavách se snažím jako pořadatel podávat návštěvníkům co nejvíc informací o liliích a lákat nové členy do naší organizace. Jsem i členem SZO "Martagon" Praha od roku 2000. Jezdím tam velice rád a snažím se o vzájemnou spolupráci a koordinaci akcí s brněnskými liliáři. Do Prahy jezdím zásluhou přítele Vaška Hejdy, který je také členem obou organizací a přivedl mě do Martagonu.

 

Jak hodnotíte výstavy lilií? Pokud vím, tak na výstavách pořádaných Lilium Brno dost výrazně oddělujete část soutěžní a výstavní. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Jak už jsem řekl, výstavy mám velmi rád. Vzhledem ke kvetení lilií je jen krátká doba stihnout všechny. Od roku 1999 jsem ze všech výstav "Lilium" Brno vynechal jen 1x když mě měnili koleno. Na většině výstav organizace "Lilie Hodonín“ jsem se podílel jak svými květy, tak i několika přednáškami pro zájemce o pěstování. Přítel Laďa Pernica organizoval výstavy lilií a cibulovin v Brodku u Prostějova a i jemu jsem dle svých možností rád pomohl. Regionálních výstav lilií a dalších květin (narcisy, tulipány, mečíky), které pořádají velmi aktivní zahrádkáři ve Vladislavi u Třebíče, se zúčastňuji pravidelně. I pro ně jsem dělal, podle nich úspěšnou, přednášku o pěstování lilií. Každý rok jednou až dvěma přednáškami se snažím šířit slávu krásných lilií. Zaslouží si to. Snažím se navštívit a dle možností i přispět k dalším výstavám. Vystavoval jsem 2x v Žirovnici, 1x v Lysé nad Labem, 1x v Rakovníku a v roce 2006 jsem poslal dvě reprezentantky mojí zahrady na mezinárodní výstavu do Chebu "Erfordia", která získala I. místo a "Holubice", která získala II. místo. S přítelem Škodou jsme navštívili i výstavu v Čakovicích a při té příležitosti i zahradu Vráti Nováka. Snad jednou dojde i na Volyni. Každá výstava je jiná, každá má své charakteristické rysy a své kouzlo. Která je dřív má víc "asiatek" pozdnější víc voní trubkami a OT hybridy. Každá má jiný rukopis aranžérů a jiné odrůdy, protože i lilie kvetou podle počasí dřív nebo později. Výstavy jsou nejen propagační ukázkou pro veřejnost, ale i přehlídkou výpěstků pro odborníky. V brněnské organizaci je zvykem, že vystavovatelé vyberou ze svých exponátů ty nejlepší, které jsou umístěny oděleně a ty se hodnotí. Hodnocení může být odlišné od názoru návštěvníků. Ti většinou vybírají ty nejatraktivnější např. plnokvětou orientálku. Navíc má každý jiný vkus co do barvy, tvaru, vůně a celkového dojmu.

 

V některých předchozích rozhovorech s význačnými liliáři jsem otevřel téma hodnocení lilií na výstavách a hodnotitelské poroty. Konkrétně jsem upozorňoval na fakt, že v minulosti bylo hodnocení lilií na výstavách podřízeno dosti přísným kriteriím a členové porot museli absolvovat školení a skládat odpovídající zkoušky. Dnešní praxe je výrazně jiná. Jaký je Váš pohled na tuto věc?

Odpověď není jednoduchá. Praxe bodového hodnocení lilií se používala ještě na konci minulého století. Problém vidím v tom, že ubývá lidí se zájmem o práci nejen u zahrádkářů a tím i liliářů. Pasivita členů roste. "Nejsou lidi" ani do výboru a přesvědčit členy o pomoc při výstavě je úspěch. Aktivně se podílí stále stejní lidé a těch ubývá. O nárůstu členů, zvláště mladých lidí, se nám může jen zdát. Vadí mi i to, že hodnotíme jako vystavovatelé svoje vlastní výpěstky. Líbila by se mi nestranná komise. I když se nehádáme a na hodnocení se nakonec shodneme, může hodnocení vypadat jako neobjektivní.

 

Naskýtá se tedy otázka, zda by při absenci kvalifikovaných porotců nebylo lepší pořádat jen výstavy a nekomplikovat si život soutěžemi s diskutabilním hodnocením?

V historii výstav lilií se nějaké hodnocení dělalo téměř vždycky. Myslím, že nejde ani tak o body jako o ukázku těch nejlepších výpěstků. Soutěže jsou dobrovolné a je věcí každého pěstitele, jestli chce své nejlepší květy do soutěže zařadit nebo ne. Pokud se některé odrůdy vyskytují na špici hodnocení opakovaně, dává to i obraz o jejich kvalitě. Soutěžní expozice může pozvednout úroveň výstavy. Nakonec si stejně každý návštěvník tu "svoji" nejhezčí najde sám. 

 

Jiným ožehavým tématem jsou periodika vydávaná našimi organizacemi. U Vás jde o Liliářské zprávy, u SZO Martagon o Zpravodaj Liliář. Jejich obsah je dost často totožný. Chcete se k této otázce vyjádřit?

Nevím přesně kolik organizovaných liliářů má něco čemu já říkám podvojné členství (Martagon a Lilium). Odhaduji to na čtvrtinu až třetinu. Tito lidé mají časopisy dva. Můj úplně soukromý názor je, že by stačil jeden společný časopis. Vím, jak těžko kolegové redaktoři shání články, aby měli časopisy určitou úroveň. To také souvisí s pasivitou členů, jak jsem zmiňoval při výstavách. Kdyby byly užší vazby mezi členy a redakcí mohli by navrhnout témata zájmů. Těžko mohou redaktoři dělat víc, když neví co by lidi zajímalo.

 

Cesta od Vás z Rouchovan do Prahy není právě krátká. Máte pocit, že návštěvy schůzí SZO Martagon vyváží strasti cestování?

Na schůze do Prahy jezdím minimálně 2x ročně. Pravidelně se mnou jezdí kamarád a kolega přítel Luboš Škoda z Hrotovic. Praxe je taková, že dopředu koupím jízdenky s místenkou do Prahy a zpět. O půl 5 ráno vyzvednu Luboše v Hrotovicích a jedeme do Třebíče na autobus. Něco po 8 hodině jsme v Praze. Kousek metrem, kousek pěšky a před 9. hodinou jsme mezi přáteli a kamarády. Rádi oželíme i jízdné, které není malé, rádi si popovídáme s kolegy. Program schůzí je pestrý, zajímavý a diskuze poučné. Přátelská atmosféra o přestávkách včetně občerstvení a celková organizace schůzí, za to patří velké dík nejen Vráťovi Novákovi, ale všem členům výboru a ostatním kolegům z Martagonu. Přátelské posezení "V Podskalí" dovrší zážitky z Prahy. A to všechno za ty zmíněné strasti stojí.

 

A co říci na závěr našeho rozhovoru?

Problém se získáváním nových členů a udržení chodu organizace mají téměř všechny SZO. Znám mnoho pěstitelů lilií, kteří o členství nechtějí slyšet. Proto hlavně kvůli liliím se snažím získat nové členy ať už při přednáškách, výstavách nebo při návštěvě u mě na zahradě. Od nás je to 3 km vzdušnou čarou ke chladícím věžím jaderné elektrárny Dukovany. Často slyším vtipkování, že mi lilie rostou, protože je mám ozářené. V době květu rád uvítám u svých záhonků i kolegy z Martagonu. Na stránkách www.martagon.cz můžete vidět některé moje kytičky. Důležitější než to co pěstujete a kolik rostlin máte je radost, kterou vám dávají.

 

Věřím, že mohu i jménem čtenářů, poděkovat Janu Klementovi za jeho zajímavé odpovědi na položené otázky. Popřejme mu hodně radosti a šlechtitelských úspěchů při pěstování krásných lilií.

 

 

 

S Janem Klementem hovořil na přelomu let 2016 a 2017 Václav Vinčálek

 

 

 

 

   <<Zpět<<

 

   <<Zpět na hlavní stranu<<