Lilie v Československu

 

RNDr. Vladimír Chaloupecký

 

Poznámka na úvod:

Dále uvedený článek jsem nalezl v pozůstalosti po Dr. Chaloupeckém. Připravil ho v roce 1970 pro ročenku NALS a byl uveřejněn v jejím 24 čísle z roku 1971. Příspěvek je zajímavý zejména v té části, ve které hovoří o pokusech s pěstováním botanických lilií u nás. Také soupis tehdy uznávaných hybridů je pozoruhodný – některé si pamatujeme, některé už kromě pamětníků nebude znát pravděpodobně nikdo ani podle jména.

Požádal jsem několi pamětníků té doby, aby vyjádřili svůj názor na tehdejší liliářské dění z dnešního pohledu. Děkuji těm, kteří na vývu reagovali a jejich poznámky připojuji na závěr příspěvku Dr. Chaloupeckého.

Václav Vinčálek

 

 

Ačkoliv zeměpisná rozloha Československa není velká, je oblastí poměrně členitou, kde se složení půdy i nadmořská výška (od 70 do 2500 m) - Čechy 115 – 1600 m a samozřejmě s ní i teploty a srážky v různých místech poměrně rychle mění. Celkové podnebí kolísá mezi přímořským a kontinentálním; tato variabilita pěstitelům všech rostlin, a tedy i lilií, vůbec nedělá radost. Lilie se ovšem pěstují převážně v polohách, kde průměrná roční teplota je +9 až +10°C a roční srážky se pohybují mezi 800 a 1600 mm. Minimální zimní teploty každoročně klesají, i když na krátkou dobu, na -25°C a výjimečně i níže. Sněhová pokrývka nebývá vždy. V minulé zimě (tj. v zimě 1969/1970) bylo sice i v relativně teplých rovinách kolem Prahy 60 cm sněhu, obvykle ho však není více něž 5 cm, je-li vůbec.

 

Na území Československa rostou v přírodě pouze dvě lilie, L. martagon a L. builbiferum. První, velmi variabilní co do intenzity barvy květů i jejich tečkování, roste převážně v řídkých listnatých lesích v pahorkatinách v nadmořské výši kolem 500 m. Na horských lukách kolem 1000 m ji však najdeme i ve volné trávě. Většinou se vyskytuje na vápencovém podkladě. Vzácně se najde i forma bílá. L. bulbiferum roste, nebo snad se spíše udržela v polohách vyšších, asi 1000 m na podkladu prahorním. Obě lilie jsou dnes ohroženy vyhubením, a proto jsou zákonem chráněny.

 

V zahradách na venkově se od nepaměti pěstovaly L. candidum a L. bulbiferum var. croceum. Později přibyly staré typy L. x hollandicum a L. regale, a občas bylo možno vidět i L. tigrinum. L. martagon nebyl pro nevýrazné a malé květy v oblibě. L. speciosum bylo pěstováno jen zřídka, ačkoliv bylo dobře schopno přežívat rozmary klimatu, jak dokazuje například pěkná výsadba v autorově bydlišti, namnožené z jedné cibule zasazené v roce 1920. Přesto bylo považováno za rostlinu vhodnou především pro skleník, stejně jako L. auratum nebo L. longiflorum, které byly před válkou vzácně importovány. Na zániku těchto lilií se však především podílela neznalost jejich nároků a hlavně chorob.

 

Hlavní zájem o lilie však vznikl po II. světové válce, zvlášť na přelomu 50. let. V té době amatérští pěstitelé, a v posledních letech i některé komerční organizace, počali dovážet cibule a zahrádkáři shromáždili řadu druhů a kříženců vypěstovaných ze semen z celého světa. Proto je dnes možno aspoň do určité míry zhodnotit, které lilie se v zahradách osvědčily a které naopak pro středoevropské klima vhodné nejsou.

 

Vždy spolehlivými liliemi jsou L. davidii, L. tigrinum, L. pumilum , L. x hollandicum a velká většina novějších asijských hybridů, např.´Enchantment´, ´Cinnabar´,´Croesus´,´Paprica´,´Talisman´, Citronella Strain,´Nutmegger´ a ze straších stále dobrý ´Fire King´. Slibné se zdají i některé typy Harleqiun hybridů. Mnohem choulostivější jsou zřejmě L. concolor a L. amabile, zvlášť její žlutavá forma a s nimi i ´Destiny´, která někdy zcela zklame. Rudé turbánkovité typy (Burgundy Strain aj.) také vyžadují určitou péči a zjevně bude nutné provést selekci relativně odolných. Dobrou budoucnost by mohly mít některé z Connecticut hybridů a snad i Patterson hybridů.

                                  

L. martagon , L. hansonii a jejich kříženci rostou dobře a spolehlivě. Také L. tsingtauense, ačkoliv není příliš rozšířenou, je odolnou lilií.

 

L candidum i její varieta cernum jsou v zahradách běžné, přestože někdy jejich intenzivní vůně odrazuje od pěstování lilií vůbec. Krásné L. x testaceum bohužel až příliš často trpí bazální hnilobou a L. chalcedonicum je velice obtížné pěstovat kdekoliv. Obvykle se věří, že hyne zimním vlhkem, ale může-li úspěšně růst v Anglii, kde je klima daleko vlhčí, než ve střední Evropě, pravou příčinou jejího oslabení, onemocnění a konečně uhynutí budou tuhé československé zimy. Ostatní evropské lilie jsou málo známé, ačkoliv např. L. pyrenaicum se daří bez obtíží.

 

Z amerických druhů roste dobře jedině L. pardalinum. L.superbum a
L. canadense
neprospívají, alespoň ne v okolí Prahy. Druhy ze západního pobřeží Ameriky a jejich kříženci sice lákají mnoho pěstitelů, ale vyžadují tolik péče, že pro pěstování ve volné přírodě nepřipadají v úvahu. Je to škoda, jsou tak krásné. Výjimkou je ´Shuksan´ a trochu choulostivější ´Buttercup´, které jsou dobrým obohacením kultur.

 

L. formosanum a L. longiflorum se hodí hlavně pro pěstování ve skleníku; ve volné půdě přežívají jen do následující zimy nebo virové infekce. L. neilgherrense a L. wallichianum jsou pouze sbírkovými rostlinami.

 

Aurelian hybridy jsou i v Československu velmi oblíbené, jako všude, ne všechny však v našich zahradách asi trvale zůstanou. Velmi spolehlivou lilií této skupiny je ´Bright Star´ a z trubkovitých se osvědčují různé žluté a bílé strainy a ani se strainy ´Pink Perfection´ nejsou potíže. Rovněž ´Damson´, ´Honeydew´, ´Limelight´ a ´Sanburst´ při troše péče rostou dobře, málo vitální se však zdá být ´Life´, jeden z favoritů autora. Z předků této skupiny kříženců jsou naprosto jasně L. henryi (i její var. citrinum) a i L. regale jedny z nejspolehlivějších lilií pro běžné zahrady. L. sargentiae, L. leucanthum a zvláště L. myriophylum, pokud se dá soudit podle ojedinělých zkušeností, by ke zdárnému růstu vyžadovaly hodně pozornosti pěstitele.

 

Orientální hybridy se obecně považují za velmi choulostivé. Při dobré drenáži, ochraně před chorobami a silnými mrazy se však mohou úspěšně trvale pěstovat i ve volné půdě. Většina kultivarů L. speciosum roste v zahradách velmi dobře. L. auratum, třebaže je podstatně náročnější, je možné pěstovat volně na zahradě řadu let. Pro naše klima jsou samozřejmě vhodnější typy časněji kvetoucí, pokud neraší příliš brzo na jaře.´Black Beauty´, ačkoliv je pěstována zřídka, roste vesměs dobře.

 

Ve sbírkách pěstitelů se najde ještě řada druhů lilií (např. L. taliense, L. duchartrei, L. nepalense, L. oxypetalum, L. papiliferum, L. mackliniae), ve volné půdě s nimi nejsou zkušenosti a jen málokterá se může osvědčit. Kavkazským druhům lilií (L. szovitsianum, L. monadelphum, L. kesselringii) se v kultuře a v polostínu daří dobře, ačkoliv běžně rozšířené nejsou. L. ledebourii ovšem stále zůstává snem liliářů, zosobněným v nejlepším případě několika pečlivě ošetřovanými semenáčky. Uvedené zkušenosti jsou založeny na pozorování výsadeb lilií řady amatérských pěstitelů, nemusí však absolutně platit pro každý jednotlivý případ. Předpokládá se také, že lilie jsou pěstovány ve vhodných podmínkách. Autor nepodceňuje hodnotu negativního výběru, ale domnívá se, že ten provede bez jakékoliv sentimentality sama Příroda a není nutné jí dávat na pospas lilie už předem špatným pěstováním utrápené.

 

 

 

Tolik článek Dr. Chaloupeckého. A co k něm poznamenávají naši liliáři:

 

 

Petr Hošek:

Je to zajímavé počtení, vrátit se o tolik let zpět do dob, kdy jsem s liliemi začínal. Zatímco mám přesné údaje o mých začátcích u brněnských liliářů jsa majitelem dopisu od př. Konvičky, pořád jsem nedohledal datum vstupu do Martagonu. Určitě to bylo později, protože teprve v roce 1973 jsem nastoupil do pracovního víru ve Stříbře a zašel jsem za panem Svobodou z Rokycan, který bydlel kousek od mých rodičů a znal jsem jeho syna. Praha byla přeci jenom pro mě blíž, než Brno. To byly časy, kdy pár liliářů znalo téměř všechny pěstované lilie, kdy L. candidum opravdu rostla skoro na každé zahrádce a na mnohých zahradách byly k vidění velké trsy L. bulbiferum var. croceum a v Ošelíně u Stříbra jsem na bývalé farní zahradě objevil záhon L. bulbiferum! A v Rokycanech na jedné zahradě měli záhon L. x testaceum! A Ing. Jošt mi půjčil svoji sadu diapozitivů lilií, vesměs botanických, které jsem použil při několika přednáškách, mimo jiné v Mariánských Lázních. Tak to jsou vzpomínky starého sklerotika, který pořád hledá brýle a telefon...

 

 

Ing. Václav Jošt:

V té době bylo pěstování lilií u nás ale i v Evropě v plenkách a pěstitelskou Mekkou byl Oregon Bulb Farm v USA . Asi od roku 1964 započalo komerční pěstovaní na šlechtitelské stanici SEMPRA v Heřmanově Městci, a to botanickými druhy L. regale, L. davidii var. willmottiae, L. tigrinum splendens, L. pumilum, L. umbellatum var. rubrum. Od roku 1971 , kdy jsem nastoupil do SEMPRY začal program šlechtění a množení lilií, který byl ukončen v roce 1991. V roce 1979 bylo v Heřmanově Městci vysázeno 15 ha lilií.

 

 

Pavel Petrlík:

S téměř padesátiletým časovým odstupem můžeme porovnat situaci tehdy a dnes. Botanické lilie, L. martagon a L. bulbiferum, rostoucí v našich lesích a horských loukách lze naštěstí stále nalézt. Přesto některé lokality, kde lilie rostly, byly zničeny například výsadbou smrkové monokultury. Na venkovských zahradách, dříve běžné L.bulbiferum a L.hollandicum téměř nenajdete. Byly nahrazeny novými, líbivějšími, většinou asijskými či LA hybridy, méně čínskými hybridy. L. candidum ze zahrad mizí zřejmě po nákaze od zavirovaných importovaných lilií. Objevují se stále nové a nové odrůdy, ale některé, ve članku zminované starší asijské odrůdy, jako ´Citronella´, ´Fire King´ v našich zahradách stále rostou.

L. martagon a jeho kříženci v našich podmínkách rostou dobře, ale pro své menší květy a vyšší cenu nejsou mezi zahrádkáři moc rozšířeny. Stále bohužel platí, že čím větší květ, tím hezčí lilie. Americké, kavkazské či orientální lilie potřebují zvláštní znalosti a péči, kterou jim málokterý běžný amarérský pěstitel dokáže poskytnout. Za uplynulých padesát let se z lilie stala z téměř neznámé, exotické květiny květinou na našich zahradách oblíbenou a hojně pěstovanou.

 

 

Ing. Jiří Svoboda, Ph.D.:

V bývalém Československu byly lilie mnohem vzácnější než dnes, a o to cennější byly pro každého pěstitele. Pouze L. candidum byla běžně rozšířena na vesnických zahrádkách. Výjimečně jsem objevil také L. speciosum. Sběry z přírody jsem nedělal, takže pouze specializované zahrádkářské organizace jako jsou Martagon nebo Lilium poskytovaly svým členům možnost získat tehdy vzácné komerční hybridy lilií. O to víc radosti představovaly pro každého pěstitele. Tak jsem to vnímal já.

 

 

Jiří a Alexandra Hlouškovi:

Dnešní zimy jsou ještě jiné než v době kdy Dr.Chaloupecký článek psal. Většinou začínají později a častěji se vyskytují pozdní silné mrazy. Ukázkou byla letošní zima (2017 – 2018), kdy vymrzla většina lilií, ale třeba i česneků, až na přelomu února a března. Lilie byly v té době již silně narašené a mrazy pod -10 stupňů je zničily.

Poměrně velká lokalita L.bulbiferum byla ještě před 15.lety na dojezdu sjezdovky na Churáňově. Kvetoucích lilií bylo sice minimum, ale drobné rostliny byly v travnatém porostu velmi hojné. Bylo by zajímavé ověřit současný stav.

Lilium bulbiferum var. croceum zřejmě již ze zahrad zmizelo úplně, na několika zahradách Rakovníku, o kterých vím, že tam byly veliké trsy těchto liliií jsem nenašel jedinou. Stejně tak z velké části zmizelo L.candidum. Podle mého názoru se na tom podílely klimatické změny a asi i to, že tyto lilie většina zahrádkářů brala jako ty “staré, běžné“. Nahradily je nové, líbivé lilie z dovozu.

K části popisující spolehlivé botanické druhy a asijské hybridy:

Nevím kolik z těchto lilií je ještě po starších zahradách. Poměrně časté je L.tigrinum. L.pumilum je poměrně krátkověká a tak nejjistější způsob jak ji udržet, je pravidelný výsev. Klíčí velmi rychle a dobře roste. Z lilií, které zmiňuje Dr. Chaloupecký se možná najde ještě ´Citronela´ a L.davidii a snad i některé Connecticut hybridy. Ostatní již nejspíše zanikly. Bylo by jistě dobré, kdyby se ti, kteří některé z těchto lilií pěstují, ozvali a podělili se o zkušenosti s jejich pěstováním.

K aureliánům:

Přestože aureliany jsou velice hezké a odolné lile, jsou komerčními pěstiteli opomíjené. Důvodem je jejich velké a rozložité květenství. Většina dnešních lilií je šlechtěna pro řezané květy. Květy postavené vzhůru se daleko snadněji přepravují a zaberou podstatně méně místa. Samostatnou kapitolou by bylo jejich pěstování ze semen. Získáme tím nové barvy, tvar květů a většinou i odolnější rostliny.

Při pěstování L. speciosum je nutné dát si pozor na ostatní lilie a tulipány. Snadno se infikuje různými virovými chorobami. Stejně důležitý je i výběr stanoviště. Vyžaduje polostín a zabránit přehřívání půdy.

Pěstování botanických lilií je většinou velmi náročné na podmínky jak ve složení půdního substrátu tak výběru místa. Je samozřejmě možné, že se hned na poprvé povede vybrat vhodné stanoviště a lilie tu rostou řadu let.

Ještě poznámka k pěstování kavkazských druhů: jsou velmi choulostivé na přehřátí půdy a bez zakrytí povrchu, třeba i různým neagresivním plevelem, hynou.

Hitem posledních let jsou tzv. OT hybridy. Jedná se o křížence orientálních hybridů s trubkovitými hybridy, aureliany. Většina z nich se dá poměrně dobře pěstovat i ve volné půdě.

Samotné šlechtění lilií je zaměřeno na trh řezaných květů. Z tohoto důvodu jde stranou i jejich odolnost vůči chorobám. Většina se po sklizni květů likviduje. Není možné, aby se k nám dovážely nemocné rostliny, ale důvodem jejich častého úhynu je náchylnost k chorobám (viz poznámka 1).

 

Poznámka 1 - Ke konstatování že není možný dovoz nemocných rostlin poznamenává Jiří Svoboda toto: "Bohužel tomu tak je, viz Lawson, R.H. 2011. DETECTION, DIAGNOSIS AND CONTROL OF LILY DISEASES. Acta Hort. (ISHS) 900:313-324; v překladu J. Svobody v rubrice "O liliích - Choroby a škůdci" na stránkách tohoto webu a také ve zpravodaji Liliář 2014/3.

 

 

Jiří Kovář

Běžné zahrádkářské pěstování lilií v České republice udělalo od zde zmíněných sedmdesátých let minulého století do dnešní doby velký pokrok s mnoha zkušenostmi. Avšak já zjišťuji, že v článku jsou popisovány možnosti potenciálního pěstování různých botanických lilií na našem území, z nichž mnohé naši liliáři tehdy ani dnes nepěstují. Autor zde jmenuje více jak třicet botanických druhů, některé jsou běžně známé, jiné méně. RNDr. Vladimír Chaloupecký patřil mezi několik našich předních fajnšmekrů, kteří se specializovali na botanické lilie − vím, že s mnohými měl osobní pěstitelské zkušenosti, jak mi několikrát psal. Rád s nimi experimentoval. Podstatná část zde popisovaných lilií se však u nás masověji nepěstovala a nepěstuje. Některé druhy jsou skutečně dost vzácné.

I když Česká republika (tehdy Československo) není až tak velká, jsou regiony, kde se může některým botanickým druhům lilií dařit lépe, jinde ty samé druhy budou živořit (tyto zkušenosti jsou např. s L. speciosum, L. bulbiferum…). V základním školství se děti učí, že v české přírodě rostou volně pouze dva druhy botanických lilií, a to lilie martagon (lilie zlatohlávek, synonymum lilie zlatohlavá) a lilie bulbiferum (lilie cibulkonosná, synonymum lilie pacibulkatá).

Z mého pohledu pěstitele a šlechtitele lilií se čtyřicetiletou praxí bych si dovolil udělat své pořadí 10 nejsnadněji pěstovaných botanických druhů lilií za předpokladu, že pěstitel ví, kam daný druh zasadit: Lilie henryi, L. martagon, L. hansonii, L. regale, L. davidii, L. tigrinum, L. pardalinum, L. leichtlinii, L. speciosum, L. candidum. (následují L. pumilum, L. tsingtauense, L. auratum…).

A co se týká zde vyjmenovaných odrůd vzniklých šlechtěním, je to pro mne nostalgické vzpomínání, na dobu, kdy jsem kupoval každou odrůdu, která byla tehdy k mání. Dnes už to nedělám, je třeba si odrůdy vybírat z přehršle nabízených odrůd a specializovat se (nebo si vyšlechtit vlastní lilie, což pak těší dvojnásob a což není pro člena naší Specializované zahrádkářské organizace MARTAGON problém)… Zde jmenované odrůdy byly tehdy vyšlechtěny a distribuovány Janem de Graaffem z USA a skutečně se některé dodnes i u nás pěstují. Ze šlechtitelské dílny de Graaffa pocházejí 'Enchantment', 'Cinnabar', 'Paprika', 'Talisman', 'Citronella', 'Harlequin', 'Burgundy', 'Destiny', 'Bright Star', 'Pink Perfection', 'Damson', 'Honeydew', 'Limelight'. Populární 'Nutmegger' vyšlechtil D. M. Stone, 'Black Beauty' vyšlechtil L. Woodriff, též z USA, odrůdu 'Life' bohužel neznám… Tenkrát měly prioritu šlechtěné lilie z USA, nyní v posledních desetiletích jsou to lilie holandské.

 

 

Josef Basík

Je třeba občas se vrátit do historie a zavzpomínat. A nejen o liliích. Pocházím z malé vesničky Kloužovice a zrovna jsem přemluvil svého známého genealoga, aby pro rodáky udělal přednášku o kloužovických rodech a gruntech.

K liliím mne před čtyřiceti lety přivedl budoucí tchán, který měl na předzahrádce pěkný porost Lilium regale. Tehdy byla zcela běžná Lilium candidum a Lilium bulbiferum. Nyní je ve svém okolí stále zahlédnu hlavně na venkovských předzahrádkách i když již v menší míře. Sám jsem až nyní objevil ve volné přírodě pěknou lokalitu s mnoha Lilium martagon a to nedaleko domu v Chýnově. Myslím, že bychom původní botanické druhy neměli zatracovat a spíše je vyhledávat.  Měli by se stále zkoušet, zda v té které zahradě budou prosperovat či je případně používat ke šlechtění. Aby se vrátila liliím vitalita a odolnost k tvrdým zahradním podmínkám.

 

 

 

Na závěr ještě poděkování Jiřímu Svobodovi za jazykovou korekturu příspěvků.

  

           

 

   <<Zpět na hlavní stranu<</font>