Návody na pěstování martagonů
   
     Ing. Petr Šrůtka
   
 

   Lilie jsou rostliny, které mají řadu společných vlastností, to se týká jak vzhledu, tak i požadavků rostlin, které musíme (nebo bychom měli) respektovat při jejich pěstování na zahradě. Martagony, to znamená Lilium martagon, a jí blíže příbuzné druhy , řazené Comberem do sekce „Martagon“(viz Comberovo členění rodu Lilium), a jejich hybridy, mají jen několik vyhraněnějších požadavků. 

   Martagon hybridy jsou skutečně mezi liliemi asi ty nejzajímavější i velice krásné. Nebo alespoň jedny z nejzajímavějších a nejkrásnějších. Mají mnoho barevných turbánkovitých květů v různých barvách, nejčastěji červené, žlutavé, bílé, oranžové, mnohé jsou vícebarevné, bohatě tečkované. Pouze jejich vůně bývá oceněna jen některými lidmi, jinými (a většinou) zavrhována. Pro „zahradní design“ mají nenahraditelné a nepřekonatelné estetické vlastnosti, jsou-li použity ve skupině v kombinaci s nižšími keři a stromky.

 

   Pěstování martagonů ze semen 

   Mohli bychom začít od začátku čili „od piky“, to znamená pěstováním martagonů ze semen.

   Pokud budeme vysévat semena martagonů, či se je budeme snažit přimět nějakou metodou ke klíčení, měli bychom si být jisti, že se jedná o semena životaschopná, tedy především dobře vyvinutá, obsahující endosperm (bílek) i embryo. To ostatně můžeme zjistit vizuálně při jejich prosvícení. Je ovšem také nutné, aby se jednalo o semena čerstvá, to znamená z poslední možné sklizně, a/anebo alespoň po sklizni odpovídajícím způsobem skladovaná (v suché, těsně uzavřené nádobě v ledničce).

   Nejjednodušší metoda, jak taková semena získat (včetně potřebné jistoty o výše uvedených skutečnostech), je si je vypěstovat sám.

   K tomu musíte ovšem mít alespoň dvě matečné rostliny. Můžete začít křížením L. martagon x L. hansonii, které se vám většinou velmi zdaří (semeníky na L. martagon budou nabité dobře vyvinutými semeny). Mnoho semen vám poskytne také křížení L. martagon s kterýmkoli martagon – hansonii hybridem.  Toto křížení před vámi již provedlo mnoho liliářů, takže pokud je vaším cílem vypěstování pěkné hybridní lilie, sežeňte si raději nějaké martagon hybridy a pokuste se křížit je mezi sebou. Ale hned zde se může dostavit problém. Martagon hybridy nebývají vždycky plodné, mezi velmi neochotné, co se týče produkce semen, patří zejména hybridy s „krví“ L. tsingtauense. I takové hybridy, které mají pouze „krev“ L. martagon a L. hansonii, lze sice opylit i získat z nich semena, avšak nikdy těch semen není mnoho, a to i v plně „nafouklých“ semenících. Obecně platí, že čím výše je daný hybrid „v krvi“ Lilium hansonii, tím je lepším opylovačem a horší matkou. Pořiďte si např. „Port Wine“ a použijte její pyl na „Jupiter“. Zde jistě nějaká semena získáte.

   Předpokládejme, že jste byli úspěšní a máte hrst čerstvých semen. Semena klíčí hypogeicky, to znamená, po vyklíčení se hned tvoří pod zemí malá cibulka, která je bez listu. Za normálních okolností (v přírodě) vyženou cibulky list buď hned na jaře, proběhlo-li formování cibulky hned na podzim a během první zimy, anebo až druhého jara. Obecně vzato, je důležité si uvědomit, že nízké teploty během klíčení semen jsou nenahraditelné a za teplot vyšších než 15oC vám semena buď vůbec nebudou klíčit, nebo vyklíčí jen některá. 

   Ke klíčení semen je několik možností. Kdysi jsem dělal různé pokusy s různou dobou v lednici a různě dlouhým teplem, a skutečně když jsem celý pokus vyhodnotil, nejlépe vyšly ty, u kterých byl průběh asi takový, jako by byl venku v přírodě.

   Takže nejlépe asi může vyjít následující postup: Po sklizni nechat semena vyschnout, před procesem naopak nasáknout vodou, a v sáčku se substrátem nejdříve asi 3 týdny tepla  (18 – 25oC), potom teplotu snížit na 10 – 18oC po 2 – 3 měsíce,  dále dát sáčky na 2 – 3 měsíce do lednice při teplotě 2 – 6oC. Důležité je, aby teploty byly kolísající, nejlépe s denním rytmem, v daném rozmezí. Úvodní krátké teplé období není zcela nutné.

      Kolísavých teplot není snadné dosáhnout. Prakticky je možné položit pytlíky na zem vedle dveří na balkon, které třeba často otevíráte a větráte jimi. Nebo na okenní parapet (zastiňte je ale ještě zabalením do aluminiové fólie) u okna, které používáte k větrání. Dejte si ale pozor, aby pytlíky se semeny nebyly nad radiátorem a aby na ně nikdy nesvítilo slunce !

      Špičkově by bylo možné kolísavé teploty dosáhnout tím, že semena dáte do ledničky, kterou nastavíte jen na mírné chlazení, a ještě jí předřadíte časový spínač, který ji na půl dne vypne. Později (po dvou měsících) časový spínač odpojíte a zesílíte chlazení, aby se nejvyšší teploty v chladničce pohybovaly okolo 6oC. Tento způsob by mohl využít velkopěstitel nebo nějaký výzkumník, neboť tady můžete jak zjistit, tak i ovlivnit teploty, které při klíčení probíhají.

   Složení substrátu pro „pytlíkovou metodu“ je následující: 40% hrubší písek (velikost zrnka 0,5 – 1,5 mm), 40% borový jemný humus nebo spíš hlína pod borovým humusem, 20% rozpráškované dřevěné uhlí (uhlí, nikoli popel). Někdy se doporučuje rašelina (to lze), anebo rašeliník (to moc dobře nejde, navlhčený „má samozáhřev“ a tlumící vlastnosti). Ale lze přimíchat do výše uvedené směsi jemně rozemletý rašeliník (asi 10%) na úkor hlinité části a uhelného prášku. Uhelný prášek a rašeliník má tlumivý účinek na „plísně“.

   Pokud klíčíte semena „pytlíkovou metodou“, může se vám stát, že nic nedělají. Za předpokladu, že máte čerstvá semena a že substrát je správně (ne moc) vlhký a je ho dost (asi 4 x víc než je objem semen, nebo více), je na vině průběh teplot (jsou příliš vysoké). Semena tedy dejte do lednice do teploty okolo 6oC. Pokud nejsou cibulky vyvinuté, vyvinou se v ledničce (rostou i při chladu). Nedělejte si tedy starosti s tím, že jsou před chlazením příliš malé nebo dokonce ještě žádné. Tím déle je v ledničce necháte.

   Někteří doporučují „spěchací“ metodu, která spočívá ve vysetí semen do květináče a umělé rozdělení roku na dvě vegetační sezóny (buď za oknem nebo ve skleníku, za použití ledničky pro „falešnou zimu“), ale to mi nepřipadá vždy příliš vhodné.

   Malé cibulky, i velké cibule totiž špatně snášejí teplou půdu, jaká bývá v létě ve skleníku na polici nebo za oknem, a mohou shnít. Kruciálním faktorem je zde zálivka za horkých dnů – horko a vlhko nevydrží cibule snad žádné lilie. Lze ovšem zalévat mírně a postavit květináč za horkých dnů do chladna – jeden cyklus rozdělení sezóny jistě lze takto aplikovat, to jsem vyzkoušel.

   Vyklíčit semena lze také jejich vysetím ven na záhon, a to nejlépe na podzim v říjnu, (mohou alespoň některá vzejít hned na jaře) anebo v dubnu příští rok (to znamená, že v dubnu vysetá vzejdou až za rok na jaře), ovšem pokud máte zahradu relativně chladnou a polostinnou. Záhon během léta zalévejte, ale ničím nepřikrývejte ani na zimu (semena vysejte asi 5 cm hluboko). Vysetí semen ven na záhon, pokud průběh léta není příliš horký a suchý, poskytuje největší procento vyklíčených semen.

 

   Péče o mladé semenáčky

   Semenáčkům trvá velmi dlouho, nežli začnou poprvé kvést, a to nejméně pět let. Tuto dobu lze jen stěží zkrátit, neboť je to geneticky fixovaná „doba mládí“ rostliny. Aby vám cibulky dobře rostly a dospívaly, měli byste je během zmíněných pěti let alespoň dvakrát přesadit a zajistit jim více prostoru. Přihnojování též může pomoci, používejte ale raději umělá hnojiva (nikoli organická), a nezapomeňte dodat na začátku a v druhé polovině léta draslík ve formě síranu draselného.

 

   Vegetativní množení - šupinování

   Pokud jste vypěstovali nebo sehnali nějaký krásný martagon, jistě jej budete chtít namnožit. Cibule se sice může sama rozdělit, pokud rostlinu nenecháte utiskovat agresivními druhy plevelů a zabráníte jí, aby tvořila semena, ale to by v každém případě trvalo několik let. Můžete ovšem množit martagony nejběžnější metodou vegetativního množení – šupinováním. Šupiny můžete od cibule odtrhnout kdykoli během vegetační sezóny, ale nejvhodnější je patrně doba těsně po odkvětu. Můžete totiž šupiny hned zasadit na chladnější záhon, do hloubky asi 5 cm, během léta dojde k vytvoření cibulky, během zimy k prochlazení a na jaře již budete mít malou rostlinku s listem. Pro odtržení několika šupin nemusíte cibuli vykopávat, odkopejte hlínu vedle ní a šupiny odtrhněte pokud možno co nejdelší, tedy hned od báze cibule. Vzniklé rány zasypejte (jak na šupině, tak na cibuli) rozpráškovaným dřevěným uhlím. Odkopanou hlínu nahrňte zpátky k cibuli, dejte ale pozor, aby se k cibuli nedostalo listí nebo tráva, nejlépe jen jalová hlína, jinak může cibule začít hnít.

    

   Pěstitelské nároky dospělých rostlin

   Pokud vaše pěstitelské činy martagonům vyhovují, cibule přirůstá a jednoho léta rostlina vykvete. Jelikož se ale jedná o mladý semenáček, cibulky jsou relativně mělce pod povrchem půdy a navíc často ve vrstvě „lepší země“, vylepšené humusem i hnojivy. To obojí může být příčinou ztráty cibule, jelikož martagony nemají rády teplou půdu či její přílišný záhřev, k čemuž může ve vrchní vrstvě půdy v létě docházet, humusové látky a kypré prostředí záhonu láká také různé živočichy, kteří se jednak živí „detritem“, ale mohou se jej pokusit vyrobit i z vaší cibule,  takže jednoho jara můžete zjistit, že cibule vám shnila.

   Proto – jakmile cibule dosáhne dostatečné velikosti a síly (to znamená průměru asi 5 cm), zasaďte ji hlouběji do „jalové“, nevyhnojené půdy. Hloubka výsadby u vyspělých cibulí může být až 15 cm. Nemějte obavy, že potom cibule bude slábnout. Pokud  nebudete nutit rostlinu k produkci semen, a nenecháte ji utlačovat hluboce kořenícími květinami nebo plevelem, bude naopak spíše sílit. Ideální doba, kdy můžete cibule přesadit s nejmenší ztrátou, je časné jaro, tedy konec března.

   Pokud budete v zahradě vybírat místo, kde by martagony měly růst, využijte i stinnějších záhonů nebo koutů, jedná se totiž o rostliny přizpůsobené růstu v listnatých lesích , které zástin jednak snesou, jednak i do jisté míry vyžadují. Martagony se tolik nenaklánějí za světlem, jako jiné lilie, a mohou docela dobře prosperovat mezi nižšími stromy a keři, které jim poskytnou boční zastínění třeba i po větší část dne. Tím také můžete částečně zmírnit jeden neduh martagonů, kterým je poškození jarním mrazem. 

   Mnoho pěstitelů, kteří seženou „jedinou a vzácnou“ cibuli nějakého martagonu, udělá chybu již tím, že ji zasadí na místo s vylepšenou půdou nebo dokonce do květináče. Je nutno říci, že pěstování v květináčích martagony špatně snášejí, jelikož v květináčích má půda pravidelně vyšší teplotu, než by bylo pro ně ideální, buď je suchá nebo přelitá, přezimování představuje také problém, protože je nutno květináče schovat do sklepa anebo (což je o něco lepší) zakopat pod zem, a na jaře v polovině března hned odkrýt. 

   Pěstujte tedy raději tyto lilie ve volné půdě, v dostatečné hloubce, která jim zajistí vyrovnanější podmínky co do teplot i vláhy !

 

   Nejlepší cesta k martagonům je rok co rok vysévat čerstvá semena, která si sami vypěstujete. Martagony pěstujte, překonání případných potíží Vás povzbudí a budete-li vysévat a přesazovat cibulky alespoň po pět až sedm let za sebou, zažijete mimořádné štěstí.

   
     <<Zpět<<
     <<Zpět na hlavní stranu<<