Galerie našich liliářů - Pavel Petrlík
 
 

Pavel Petrlík je liliářem tělem i duší. Je nejenom mnohaletým členem SZO Martagon, ale liliím se věnuje všestranně. Pěstuje, šlechtí a vystavuje lilie, pracuje ve výboru Martagonu, sbírá vše co s liliemi souvisí. V dnešním rozhovoru jsme se snažili dozvědět se o Pavlu Petrlíkovi trochu víc.

 

 

Váš rod pochází ze severních Čech. Vy sám skoro celý svůj život bydlíte v Aši. Jak se za ta léta kraj změnil?

Mí prarodiče z otcovy strany pocházeli ze severních Čech od Loun. Už za první republiky byl můj dědeček jako železničář přidělen do Chebu, kde kromě státních zaměstnanců mnoho Cechů nebylo.Většina obyvatelstva byla německé národnosti. Po připojení Sudet k Německu musela naše rodina vše zanechat a odejít do vnitrozemí. Po válce se do Chebu opět vrátila. Můj otec byl jako vysokoškolský student v 50. letech jako věřící člověk a třídní nepřítel vyloučen ze všech vysokých škol. V 80. letech byl jako středoškolský učitel kvůli hloupému vtipu vyšetřován vždy po vyučování státní bezpečností a posléze vyhozen ze zaměstnání. Pro své chatrné zdraví nemohl ani do kotelny, kam ho nepustil lékař. I v době socialismu skončil jako nezaměstnaný a později na psychiatrii. Až po 90. roce jsem měl možnost zúčastnit se otcovy promoce v pražském Karolinu. Ve svých 25 letech jsem se oženil a odstěhoval do rodinného domu ve Vernéřově u Aše na samotě u lesa. Dům si v 60. letech koupil můj dědeček železničář s babičkou na důchod. Dříve byla Aš konec světa. Po otevření hranic po plyšáku to vypadalo, že Aš bude bránou do světa. Ale dnes, po pomalu 25 letech, je situace ještě horší. Špatné dopravní spojení, nezaměstnanost, složení obyvatelstva (spousta nepřizpůsobivých).

 

Můžete nám sdělit některé důležité momenty z Vašeho dětství a mládí?

Do svých asi deseti let jsme bydleli na okraji města Chebu, kde jsme se svými vrstevníky trávili spoustu času hrami v přírodě, hlavně toulkami po okolních polích, loukách a hlavně blízkém vojenském cvičišti. Tehdy jsme si to neuvědomovali, ale byly to hry mnohdy velmi nebezpečné. Na vojenské střelnici jsme se dostali do situace, kdy nám hvízdaly kulky nad hlavami. Prolézali jsme staré chodby s propadlými stropy, kde nám hrozilo zavalení. Zahradu jsme neměli, ale navštěvoval jsem zahradu svého dědečka, kde jsem se poprvé setkal s lilií. Byla to Lilium candidum, která mne okouzlila svou čistě bílou barvou a hlavně neskutečně krásnou vůní. Později jsme se přestěhovali do centra města, ale kontakt s přírodou jsem neztratil, neboť jako skaut jsem byl veden k lásce k přírodě. Jezdili jsme na výpravy do blízkých lesů a v létě na tábory. Na srdci jsem nosil slibový odznak-skautskou lilii. Za otcovy politické postoje v 50. a později i 60. letech jsem byl odměněn zákazem studia na střední škole. Začala normalizace. Vyučil jsem se elektrikářem. Jako dorostenec jsem dost sportoval, mimo jiné jsem dělal vzpírání. U odvodu mi důstojník z vojenské správy, mající na starost sportovce, sliboval sportovní kariéru v Dukle Banská Bystrica nebo v Rudé hvězdě Praha. Po prokádrování  jsem narukoval k dělostřelcům do Jičína. Dnes jsem rád, určitě by do mne cpali anabolika. Z Jičína jsem byl s několika spolubojovníky odeslán na konkurz do nově vznikajícího Vojenského uměleckého souboru v Táboře, kam jsem byl jako jediný z Jičína převelen jako zpěvák. Po vojně jsem přišel na dráhu, kde již více než 35 let jezdím jako strojvedoucí u CD-Cargo (nákladní doprava).

 

Jak jste se dostal k liliím a stal se liliářem?

V zaměstnání jsem se seznámil s panem Václavem Slepičkou, který byl v té době členem Martagonu a pěstoval lilie na své zahradě v Tršnicích. Při návštěvě jeho zahrady jsem spatřil lilie, které jsem doposud neznal. Pan Slepička pěstoval asijské hybridy a trubky. Samozřejmě, že jsem zatoužil mít také takové lilie na své zahradě. Dva až tři roky jsem si cibule lilií objednával z burzy lilií Martagonu přes pana Slepičku. V roce 1986 jsem se stal členem Martagonu Vlašim.

 

Jak se Vaše záliba prohlubovala a rozšiřovala?

Řekl bych, že se má záliba spíše zúžila. Původně jsem chtěl pěstovat všechny cibulnaté a hlíznaté květiny. Postupně se můj zájem zúžil a chtěl jsem pěstovat všechny lilie, které byly tenkrát k sehnání. Dnes se můj zájem zredukoval na asijské lilie 1b a hlavně 1c. Obzvlášť v oblibě mám Northovy hybridy. Pokud po mně kolegové z práce nebo sousedé chtějí nějaké lilie, doporučím jim a dám nebo prodám hlavně osvědčené a stále pěkné české odrůdy Eurydiké a Evinu. Velmi jsem si oblíbil martagon hybridy i samotnou Lilium martagon. Americké hybridy se mi moc líbí, ale nedaří se mi je pěstovat. Z aureliánů hlavně henryi hybridy typu White Henryi, Marilyn nebo Zlatá Praha. Z orienpetů jsem si oblíbil křížence, které mají v sobě krev L. speciosum, jako je Le Vern Freiman, Arabesque, Scarlet Delight atd.

 

Řadu let jste obesílal výstavy svými výpěstky. Pokud se nemýlím, tak jste vystavoval i botanické druhy. V poslední době na výstavách absentujete. Proč?

Výstav se zúčastňuji velice rád, ale o většinu lilií jsem bohužel přišel. Buď mi vymrzly, nebo je sežral hryzec či hraboš. Teď lilie pěstuji v plastových bednách, které na zimu uzavírám. Podrobněji jsem tuto metodu popsal v Liliáři 1/2010.

V podstatě jsem před pár lety začínal pomalu od začátku. Nové lilie kupuji většinou pouze po jednom kusu. Nějaký rok to trvá, než se cibule rozmnoží a dosáhne výstavní velikosti. Ze semen ještě déle. Vystavovat lilie je dobré, pokud máte odrůdu, kterou vystavujete dostatečně namnoženou. Uděláte si svým způsobem reklamu a přebytky můžete prodat. Mně se několikrát stalo, že po mně lidé chtěli lilii, kterou jsem vystavoval. Těžko se vysvětluje, že jste vystavoval lilii, kterou máte jednu jedinou a ještě si jí oslabujete, jelikož jste ji uřízl s pěkně dlouhou lodyhou. Navíc v době, kdy probíhá většina výstav, mně na zahradě lilie ještě nekvetou. Vyhovuje mi termín volyňské výstavy, které jsem se letos skromně s několika vystavenými liliemi zúčastnil. Nejlépe by mi vyhovoval termín okolo 20. července. Že bychom zavedli 5. klubovou výstavu?

 

Klimatické podmínky Vašeho bydliště jistě nejsou pro pěstování lilií ideální. Jak se s tím vyrovnáváte?

Kraj, ve kterém bydlím, je opravdu hodně chladný. Navíc v nadmořské výšce 650 m.n.m. je někdy opravdu obtížné něco vypěstovat. Zima je tady oproti Praze o měsíc dříve a končí o měsíc déle. Pamatuji na roky, kdy vysazené jiřiny ještě nestačily vykvést a lodyhy zčernaly mrazem. Semeníky seberu bezpečně pouze na martagonech. Letos jsem musel semeníky na asijském hybridu ulomit ještě zelené, aby nezmrzly. O semena trubek, aureliánů, či dokonce orienpetů se už dávno nepokouším. S kvalitou půdy je to podobné. Pod 10 cm světle hnědé ornice je již neúrodná žlutka někdy i kámen. Lilie, které u mne přežívají, jsou opravdu prověřené.

 

Pracujete ve výboru SZO Martagon. Řadu let se staráte o burzu semen. Kdy to bylo a jak Vás tato činnost těší?

O burzu semen se starám od r. 2004. Je to činnost velice náročná na čas. Pokud dodavatelé pošlou semena vyčištěná a nasáčkovaná po cca 25 kusech práce jde docela rychle. Horší je, pokud obdržíte pytel s několika sty nebo i tisíci nevyčištěných semen s plevami. Přednostně si vybírají liliáři, kteří semena do burzy dodali. Těm i přednostně zasílám seznam s nabídkou, aby si mohli přednostně vybrat. Už se mi dvakrát stalo, že jsem měl celou burzu nasáčkovanou a spočítanou a potom přišla objednávka od dodavatele s přednostním výběrem s požadavkem na semena, která má už někdo jiný. Vše musíte předělat. V jednom roce se mi stalo, že jsem se vrátil z lázní v pátek večer a v sobotu jsem musel rozdávat objednaná semena liliářům na schůzi. Doma na mne čekalo ještě asi 10 objednávek. Sáčky se semeny jsem třídil ještě celou cestu vlakem do Prahy. Ještě štěstí, že jsem měl volné kupé jenom pro sebe. Naštěstí burza semen probíhá v zimních měsících a práce na zahradě nečeká.

 

Každoročně Vám projdou rukama stovky ba tisíce semen. Vy sám lilie ze semen také množíte? Jak se Vám daří?

Semena z burzy i svá vlastní křížení vysévám pravidelně každý rok. I když v posledních letech více ta vlastní. Jak už jsem uvedl, o většinu lilií, takže i semenáčů, jsem přišel. Příští rok očekávám, že mi začnou nakvétat semenáčky, které jsem vyséval už po „katastrofě“. Nedaří se mi v mých podmínkách jako jiným asijské lilie nebo trubky dopěstovat do květu za 2 roky, mně to trvá dvakrát déle. Mám semenáčky martagonů staré 7 let, které ještě nekvetly. Asi dělám někde chybu. Ted už to nevadí - od příštího roku by mi měly začít nakvétat semenáče každý rok.

 

Máte zájem nejenom o živé lile. Sbíráte prakticky vše, co s tématem lilií souvisí. Můžete nám své sbírky přiblížit?

Již od dětství jsem stále něco sbíral. Nálepky od zápalek, poštovní známky atd. Jelikož jsem měl doma za léta, kdy se o lilie zajímám, různé pozvánky na výstavy lilií, pohlednice, časopisy, kalendáře atd., napadlo mne, že je to dost materiálu na založení sbírky. Také mne inspiroval náš předseda Vráťa Novák, který má sbírku zřejmě obsáhlejší. Sbírám hlavně staré pohlednice s námětem lilii, svaté obrázky s liliemi, lilie ve filatelii (poštovní známky, korespondenční lístky, celistvosti), na nálepkách od zápalek, kalendářících a telefonních kartách. Také kopie vyobrazení lilií ve starých botanických knihách a herbářích a grafiky. Samozřejmě, že vlastním kompletní sérii grafik lilií od pana Davida Vojtuše. Mám také porcelánové hrnečky s vyobrazením lilií, porcelánové náprstky a náušnice, ale sbírku tímto směrem rozšiřovat nehodlám.

 

Neuvažoval jste o tom, že by se výběr z Vašich sbírek stal součástí některé liliářské výstavy?

Uvažoval. Kopie nejzajímavějších předmětů (pohlednic, známek atd.) v přiměřeném formátu by mohly být na přenosných panelech součástí výstavy lilií. Podobně jako prezentovala činnost naší organizace na výstavách Božena Reisová.

 

Kterého exempláře ve svých sbírkách si nejvíce ceníte? A který představuje největší kuriozitu?

 Zajímavé jsou barevné pohlednice z konce 19. a začátku 20. století staré více než 110 let. Pro zajímavost. Text se psal na lícní stranu, tj. tam, kde je obrázek. Cením si i grafiky lilie od malíře J. Schmiderky, datovaný 21.5.1927, to je 5 dní po narození mého tatínka. Mrzí mne, že mi unikla grafika lilie od Maxe Švabinského. Taková příležitost se naskytne pouze jednou za život. Dnes bych si ji uniknout nenechal.

 

Máte ještě nějaké další koníčky?

Koníčky by člověk měl, ale musí na ně mít hlavně dost času a peněz. Toho se mi bohužel nedostává. Co se týče zahrady, přikoupil jsem pozemek 1.100m2 vedle stávající zahrady na svažitém pozemku a velké množství velikých žulových kamenů. Chci zde vytvořit skalku kombinovanou s vřesovištěm a se zakrslými jehličnany. Chtěl bych tam zakomponovat i L. martagon a jeho hybridy či jiné botanické lilie. Ale to je práce na léta. Snad mne síly do té doby neopustí. Rád bych chtěl opět fotografovat, hlavně přírodu a zahradu. Rád cestuji, hlavně do hor. Nenechám si ujít výpravy s přáteli za martagony na jejich přírodních lokalitách v době jejich kvetení.

 

Vedle své sběratelské činnosti jste byl ochoten přiložit ruku k dílu při tvorbě webových stránek Martagonu. Byl jste členem první redakční rady, jejíž působení, bohužel, umřelo na úbytě. Neváhal jste ale přijmout účast i v nové radě. Jak se v ní chcete angažovat?

V první řadě musím upozornit, že internet a webové stránky jsou mi po technické stránce hodně vzdáleny. Když jsem byl Václavem Vinčálkem, správcem stránek, osloven a požádán o spolupráci, nemohl jsem odmítnout. Jeden z mých návrhů byl zveřejnit právě sbírky našich členů na téma lilie. Věřím, že já s Vráťou nejsme jediní, kdo vlastní zajímavé materiály týkající se lilií a rádi se jimi pochlubí. Podle mne internet na rozdíl od časopisu Liliář má v tomto směru větší možnosti. Další věc, o které si myslím, že by nám pomohla je inzerce přes internet. Samozřejmě pouze týkající se lilií (možná rozšířit i na jiné zahradní rostliny) a věcí s nimi souvisejícími (např. hnojiva, literatura, semena, sběratelský materiál, atd.). To vše za přiměřený poplatek, například 10% z prodejní ceny, pro organizaci nebo na provoz internetu.

 

Na tomto místě jsme rozhovor s Pavlem Petrlíkem ukončili, přestože neotevřených a nezodpovězených témat by byla ještě celá řada. Přejme si, aby jmenovanému dlouho vydržel jeho zájem o lilie a chuť pracovat v naší organizaci.

 

 

S Pavlem Petrlíkem rozmlouval v roce 2013 Václav Vinčálek

 

 
 

 

   <<Zpět<<

 

   <<Zpět na hlavní stranu<<