Skupina Ryirube
 
 

   Joe Hoell

 
          V tomto článku popisuje Joe Hoell vznik atraktivní skupiny hybridních lilií a hovoří o svém příspěvku k jejich vývoji.
 
 

Počátek

        Skupina Ryirube vznikla z orientpetů, byla vyšlechtěna a později registrována Tedem Alexandrem z Christchurch na Novém Zélandu. První šlechtění vznikla v roce 1980 a jako strain byla registrována v roce 1995.

 

 

VIII - Skupina Ryirube

Rodiče:      ´Canterbury Belle´ x  (L.henryi x apricot trubka)

Hybridizer:   H:(1989) &G.(1982): A.E.Alexander N:, I:& Reg: 1995

Popis:         Uvnitř  přechází  z bílé nebo krémové do oranžové, s oranžovým nebo zeleným hrdlem, vně přechází z krémově stínované se zelenou a růžovou do jasně oranžové; bez teček; nektarie zelené; pyl od oranžové do hnědé. Květy o průměru 120 – 180mm, skloněné do strany nebo dolů; petály 70 – 100 x až 40mm, okraje nezvlněné, konce lehce stočené. Listy střídavé až 200 x 30 mm, středně až tmavě zelené. Lodyha 1,5 až 2,4m, tmavě zelená, žilkovaná, s 8 – 16 květy. Na Novém Zélandu kvete v lednu. Květy mají pevnou texturu a jsou vytrvalé.  

Podle: RHS Dodatek 14, naposledy modifikován 20. července 2006 Gerry Danenem. LR entry #6835.

 
 

        Jako mateční použil Ted Alexander rostlinu z křížení L.henryi x oranžová trubka. K opylení použil pyl pocházející z křížení Lilium rubelum x krémově béžový aurelián, které krátce před tím vyšlechtil Bill McClaren. Z křížení vzešla životaschopná semena, ze kterých Ted Alexander vypěstoval 15 semenáčů. Květy u většiny z nich byly vybarveny do bílozelené, některé měly slabý nádech růžové. Poupata těchto semenáčů  měla velmi pěkný tvar.

          Moje účast v historii Ryirube začala v roce 1992, kdy jsem byl pozván od New Zeland Lily Society Inc., abych soudcoval jejich výstavu k 60. výročí. Dostal jsem pozvání, abych zůstal pár dnů u pana Ted Alexandera v Christchurch. Od dé doby jsme si psali a zůstali ve spojení.  Později mi pan Alexander poslal nějaká semena Ryirube a také pyl.
 

        Velice mě zaujal nedlouho předtím vzniklý Canterbury Strain pana Roberta Moriartyho. Byl to strain z trubkovitých lilií. Později  jsem dostal nějaká semena a pyl od pana Bob McClerena, a ten jsem následně použil při křížení s mým Ryiruby strainem.

 
 

Dál pan Joe Hoell poznamenává:

 

        Mé pěstitelské záznamy ukazují, že rok 1995 byl rokem, kdy se zrodily děti mých prvních Ryirube hybridů. Vznikly z pylu od pana Alexandra a některých jeho semen. Tato várka byla složena se semen z mých prvních křížení a tří porcí semen od Ted Alexandra. Některé z nich kvetly již druhý rok a byly rychle vzrůstné. Vedly si lépe než moje ostatní hybridy, u kterých hlavní část genomů pocházela z botanických druhů.

 

        Pro pěstění jsem použil tento materiál:

- 82-111,

- Lilium speciosum,

- Lilium auratum,

- dvojí příměs Lilium rubellum,

- Canterbury trubkovité hybridy.

   
 

        Prostřednictvím mého 4N křížení (Taj Mahal x (T.W.T x 82-111)), které prokázalo extremní plodnost, jsem dokonce doplnil Lilium nobilissimum. Do genomu mého Ryirube strainu jsem začlenil i odrůdy ´Trance´a ´LeReeve.  Vypěstoval jsem také velice krásný klon za použití genů z odrůdy ´Midnight´. Výsledkem tohoto komplexního šlechtitelského programu, který jsem se svými Ryirube uskutečnil, je úplné barevné spektrum, včetně skutečné modré.

 

        Tento rok vykvetly první  semenáče z mého křížení mezi mým Ryiruby strainem a Orientpet strainem Dr. Roberta Griesbacha. Dosavadní výsledky této kombinace genů jsou znamenité.

 

        Moje Ryirube jsou všechny velmi vitální ve vzrůstu a jsou odolné jak proti botrytidě tak fusariose. Ukazuje se, že jsou odolné i proti virům, nebo jsou alespoň k virům tolerantní. V důsledku toho je jejich genetický fond schopný produkovat velice odolné a robustní zahradní lilie, kterým se dobře daří ve většině zahrad.

   
 

Pěstování lepších zahradních lilií:

        Nepoužívám vůbec žádné fungicidy ani insecticidy. Chcete-li pěstovat “zahradní lilie”, musíte je otužovat a minimálně přihnojovat. Mějte na paměti, že lilie v přírodě nedostávají téměř žádné hnojení. Někteří lidé  prohlašují, že lilie je potřeba hojně hnojit.  Tak tomu v žádném případě není! Lilie mají rády trochu humusu, organických látek, a jestliže tato směs obsahuje listí z hluboko kořenících stromů, pak dostanou všechny minerální látky a všechny stopové prvky, které potřebují.

 

        Vědomě nechávám na své zahradě zavirované lilie. Jak jinak bych mohl zjistit, že pěstuji virům odolné lilie? Virům intolerantní lilie můžete získat z téměř každé zásilky od komerčních producentů, kteří se zaměřují na řezané lilie. V kterékoliv zahradě se jako první viry infikují Orientály.

 

 

Sdělení: Děkuji panu Ted Alexandrovi za poskytnutí údajů a informací o panu Bill McClarenovi.

   
 

Přeložil:

Václav Vinčálek, leden 2010