Galerie našich liliářů - ing. Karel Schejbal
 
 
 

Už mnoho let se s ing. Schejbalem vídáme na schůzích Martagonu a různých spolkem pořádaných akcích. Patří k těm skromným, nenápadným osobám, ochotným se dělit o své zkušenosti. Víme, že stál u zrodu dnes už tradičních výstav lilií v bazilice Navštívení Panny Marie v Hejnicích na Liberecku.

 

Jak se zrodila myšlenka pořádat výstavy lilií v tak neobvyklém prostředí? Proč zrovna Hejnice?

Hejnice jsou nejznámějším poutním místem v Jizerských horách. Od 13. století do poloviny 20. století putovaly početné zástupy poutníků z Čech, Saska, Lužice a Slezska za Pannou Marií Hejnickou. V roce 1696 byl u poutního kostelíku postaven klášter a kostelík byl pak v roce 1729 včleněn do stavby nádherného barokního chrámu Navštívení Panny Marie, který je největším v severních Čechách. Po roce 1989 se zasloužil páter Miloš Raban o rekonstrukci budov kláštera a vznik Mezinárodního centra duchovní obnovy, jehož byl poté ředitelem.

V bývalém ambitu pořádají pravidelně výstavy kolegové jiřinkáři z iniciativy váženého přítele ing. J. Dvořáka žijícího v nedaleké  Raspenavě. Jemu dnes děkujeme za myšlenku, osobní a materiální pomoc, z niž vzešla prezentace lilií v hejnickém chrámu.

 

Vzhledem k určité odlehlosti Hejnic pravděpodobně moc členů Martagonu výstavy nenavštěvuje. Kdo tvoří hlavní návštěvnickou veřejnost?

2. července dopoledne se vždy naplní chrám stovkami poutníků a návštěvníků. Když se koná odpolední koncert tak rovněž. Na církevní svátek navazují Hejnické slavnosti s pestrým programem, který přiláká do Hejnic početné návštěvníky a mnozí také vstoupí do otevřeného chrámu.

 

Od kdy výstavy pořádáte a kolik lilií vystavujete?  Kdo vystavuje?

Poprvé spatřili rozkvetlé lilie před hlavním oltářem poutníci a návštěvníci chrámu 2. července 2010. Byť v plánu činnosti Martagonu vedeme akci v Hejnicích jako výstavu, od našich obvyklých se liší v několika detailech. Především je tu nutnost instalovat lilie nejpozději 1. července v poledne, den před svátkem Panny Marie. Lilie aranžujeme do váz bez označení odrůdy resp. jejího jména. Soubor váz doplňuje informace, že lilie vypěstovali členové SZO ČZS Martagon opět bez dalšího upřesnění. Po instalaci jsou lilie v péči žen z Centra chrámu až do odkvětu posledních poupat, což bývá až tři týdny.

Je zřejmé, že o rozsahu prezentace vždy rozhoduje počasí. Základem jsou orientální hybridy a orienpety Tomáše Sehnoutky a LA hybridy ev. trubky, pokud to stihnou, ode mne. V roce 2012 přivezl přítel Zelenka početnou kolekci lilií od našich přátel Pavla Nejedla a Václava Jošta. V následujícím roce se konala martagonská výstava v Čakovicích v sobotu a neděli 29. a 30. 6. V pondělí dopoledne přivezl do Jablonce velkou část exponátů náš předseda V. Novák a odpoledne již byly v Hejnicích. V těchto letech to byla prezentace Martagonu zcela mimořádná rozsahem a kvalitou předvedených lilií. V následujících letech opět přivezl V. Novák kolekci nádherných lilií a návštěvníci se po dlouhou dobu mohli potěšit jejich krásou.

 

Nepředpokládám, že byste na výstavách v Hejnicích pořádali soutěže. Přesto by mne zajímal Váš názor na jejich pořádání v době, kdy složení hodnotitelských porot a způsob hodnocení je předmětem častých diskusí.

Netajím se zdrženlivostí v otázce vystavování a účasti v soutěži, která má svůj začátek v době, kdy jsem pěstoval všechny lilie volně. Samozřejmě se chci prezentovat co nejlépe, ale o to větší musí být moje kritičnost k vlastní práci. O řadě problémů kolem hodnocení exponátů jsem slyšel již před mnoha lety, ale nemám v úmyslu tuto situaci hodnotit. Pouze poznamenám, že na např. i ve sportu bývaly často spory o hodnocení toho či onoho. Předešlo se tomu ve chvíli, kdy byly jednoznačně popsány jednotlivé výkony či jejich počet a odpovídající známky. Navíc si obvykle rozhodčí v semináři na začátku sezony sjednotí názor na věci dané i méně obvyklé, které se mohou vyskytnout. Výhoda tohoto systému je v tom, že rozhodčí je jasná, více méně dlouhodobá funkce,  vyplývající z určitého řádu a nestrannost je samozřejmostí.

 

V našem rozhovoru  jsme skočili přímo k liliím, ale bude správné se dozvědět se poněkud více o Vás. Co byste nám na sebe prozradil? Jaké je Vaše profesní zaměření?

Absolvoval jsem Vysokou školu strojní v oboru textilní technologie, stroje a zařízení. Po celou dobu mého zaměstnání jsem se zabýval modernizací textilních továren nebo výstavbou nových jako projektant a poté dozorem při provozních zkouškách investičních celků. Pracoval jsem nejenom v domácích textilkách, ale i v Polsku, NDR a dokonce i v Uzbekistanu.

 

Jaká byla Vaše cesta k liliím. Bude někdo z Vašich blízkých v pěstování lilií pokračovat?

Zde bych rád předeslal, že v rodině je zahrada tradicí. Prarodiče i rodiče pěstovali zeleninu, brambory či drobné ovoce z nutnosti, neboť nabídka trhu byla mizivá a příjmy také. Na květiny se ale nezapomínalo, mám tak v paměti spojen začátek prázdnin u babičky s květem Lilium candidum.

Po práci na zahradě zatoužila v 70. letech také manželka, prvotním důvodem byla relaxace v příjemném prostředí a následně došlo i na obdobný sortiment výpěstků. Nedařilo se nám získat vhodný pozemek a tak jsme s vděkem přijali možnost zrealizovat své touhy na pronajaté půdě. Uplynulo 20 let a bylo zřejmé, že bude třeba skončit a pozemek vrátit.

Šťastnou shodou náhod jsme koupili domek s větší zahradou a na podzim roku 1990 jsme mohli velkou část rostlin, keřů a květin přestěhovat. Tím skončila různá omezení a mohli jsme zahradu koncipovat podle svých představ. První byly v květinové části jarní cibuloviny, růže a pak následovaly další druhy. Lilie pro mne nebyly neznámým druhem a také se o nich objevovaly občas různé informace. Za všechny bych zmínil článek př. Doc. Karla Vereše v Knihovničce květů.

Od počátku pěstování květin jsem musel respektovat skutečnost, že jsem se většinou celý týden pohyboval mimo domov. Proto jsem především potřeboval druhy odolné, života schopné bez zvláštních nároků. To znamenalo pěstovat lilie zahradní, léty osvědčené. Vídal jsem je občas při cestách po krajině, mnohdy kvetoucí v zanedbaném porostu. Některé jsem dostal darem, některé jsem vyměnil za jiné květiny a tak se postupně zabydlely na zahradě.

Odpověď na otázku bych ukončil tím, že jsem přesvědčen o pokračování v tradici. Pozorně sleduji, jak se vyvíjí poměry a myslím si, že zahrada bude přinášet potěšení i užitek i nadále. Další existence lilií bude mít nepochybně řešení.

 

Kde a kolik lilií pěstujete?        

Zahradu máme za Ještědem pod jižním úbočím ve výšce 420 m n. m., půda je těžká, jílovitá a trvalým zpestřením je přítomnost hrabošů a hryzců.

Lilie, které máme na zahradě postupně vykvétají od poloviny června do začátku září. Jsou to skupiny asijských hybridů, Martagon hybridů, LA, trubek, orienpetů a pár botanických lilií. Nejsou tam orientální hybridy. Zmínil jsem se již, že jsou to povětrnostní podmínky, které rozhodují o mnoha věcech. Lilie, které by měly reprezentovat, musí být chráněny sklem nebo folií, protože jsou stále častější zničující bouře s prudkým větrem a krupobitím. Záplavy v letech 2008 a zejména v srpnu 2010 byly pro mne důvodem k zamyšlení nad počtem pěstovaných druhů ve vztahu k jejich možné ochraně. A  je tu i skutečnost, že musím vzít v úvahu i úbytek vlastních sil. Z toho mi vyšel počet cca 120 druhů, který se snažím držet.  Počet jednotlivých rostlin sleduji jen v případě potřeby množení, souhrnně bohužel ne.

 

Šlechtíte? Pokud ano, registrujete? Jaký je Váš názor na registraci?

Jsem hluboce přesvědčen, že šlechtění je dlouhodobý cílevědomý proces, který musí být postaven na širokých znalostech struktury rostlin a genetiky. Výzkum a vývoj v kterémkoliv oboru je úspěšný tehdy, je-li přenesen do praxe. Registr je ale něco zcela jiného. Když jsem si jej prohlížel, měl jsem pocit, že až na pár výjimek procházím historií, nad níž se vznáší prach zapomnění.

Květiny a samozřejmě lilie pěstuji pro radost a potěšení. Řada činností, kterými se zabývám, však vyplynula z nutnosti.  Krátce po vstupu do Martagonu jsem uviděl nádherné hybridy Lilium martagon, které mne zaujaly. Cesta do naší zahrady ovšem vedla přes výsev semen a dopěstování semenáčků. Semeny a radou přispěli naši přátelé. Začátek nebyl úplně jednoduchý a přišly ještě různé peripetie, z nichž jsem si musel vzít ponaučení. Po čase jsem mohl prožít chvíle mimořádného štěstí a dnes Vám přátelé za Vaši pomoc děkuji. Řada lilií se osvědčila, je ale třeba pamatovat na to, že jejích odolnost a čas bytí nejsou absolutní a množením se musí udržovat v kultuře. Zmíněné práce jsou jen praktickým pěstováním, nic víc.

 

Co mimo lilií ještě pěstujete?

Na zahradě máme jarní cibuloviny, v trávníku sněženky, bledule, krokusy, jinde modřence, ladoňky puškinie a hyacinty, pak několik druhů narcisů a tulipány. Hybridy martagonů rostou mezi bergeniemi a kapradinami,modrou barvu zastupuje hořec, chrpa a ostrožky příp. Lupinus polyphylus. Nechybí hosta, náprstníky, denivky, dřevité pivoňky, jiřinky, azalky a rododendrony.

Počátkem června nám rozkvétá desítka vysokých velkokvětých kosatců, před mnoha lety oceněných  Dykesovou medailí. (Pozn. red. – Dykesova medaile je od roku 1926 každoročně udělována nejlepšímu nově vyšlechtěnému kultivaru kosatce). Půdní a povětrnostní podmínky nejsou ideální, přesto je mám bezmála 40 let. Tento fakt je pro mne důležitější než zápis v seznamu.

 

Máte i jiné koníčky?

Od jara do podzimu hospodaříme na venkově a v zimě jsou pravidelné návštěvy přátel také nutné. Energie na další aktivity příliš nezbývá, v zimě vyhledávám spíše odborné články a publikace, které by mne zajímaly a poučily.

 

Zabýval jste se myšlenkou stát se přispěvatelem na web Martagon a do Liliáře?

Pamatuji se, že obsahem Liliáře od jeho počátku jsou články zabývající se podrobně pěstováním lilií. Řada našich zkušených předchůdců i současníků popsala detailně a přesně vše, co je třeba a je zbytečné k tomu cokoliv dodávat. Do Liliáře jsem přispěl 3x; tématem byla Lilium martagon, resp. současný stav ochrany v přírodě. K tomu bohužel také není co dodat.

 

Kdysi byly pravidelnou součástí schůzí Martagonu odborné přednášky. V poslední době se více méně vytratily. Nescházejí Vám?

Na vzdělávání není nikdy pozdě, zvláště lze-li získané znalosti uplatnit v praxi. Přednášky bych uvítal.

 

 O čem byste rád poslouchal?

 Genetika se neustále rozvíjí a přináší velké množství nových poznatků. Témat je tu celá řada, např. jakou roli hrají transpozony při zbarvení květů.

 

 Diskuse a také příspěvky v Liliáři se často točí kolem výsevů semen a šupinování. Přitom tato fáze pěstování lilií patří k těm nejsnazším. Hlavní potíže přicházejí až při pěstování a dovádění semenáčků do květu. Souhlasíte? Jak v této fázi postupujete Vy?

 Po první potopě na zahradě jsem vysel stovky semen, abych se pokusil nahradit ztráty. Následující léta byla tou nejcennější školou. S pokorou je třeba přijmout skutečnost, že rozhodující faktory života má v rukou příroda a tomu se přizpůsobit. Příroda neomylně vybere rostliny životaschopné, což platí všeobecně, je tu jen otázka jak rychle. To je myslím podstata Vaší otázky. Snažil jsem se zajistit naprosto stejné podmínky pro start výsevů a jejich kultivaci. Od počátku se začaly ukazovat rozdíly mezi jednotlivými výsevy jak v počtu klíčenců tak ve vývoji rostlin. Na jaře následujícího roku část výsevů zmizela, část vyrůstala slabě a menší část výrazně lépe. Dva výsevy za necelých 18 měsíců vykvetly. Za další rok zmizely slabě rostoucí druhy, zbytek rostlin opět přirostl, ztráty byly minimální, některé cibulky se rozdělily. Bylo třeba přistoupit k přesazování a pečlivě volit vhodnou dobu.

 Dnes vysévám semena martagon hybridů v zásadě stejně a v průběhu 4 až5 let dojde k přirozenému výběru semenáčků, které přesadím. Jsem přesvědčen o tom, že fakt velkých ztrát při dopěstování semenáčků spočívá již ve výběru rodičů při křížení, protože zdaleka ne všechny rostliny mají zakódovanou stejnou životaschopnost.

 

 Během přípravy tohoto rozhovoru jsme se s ing. Schejbalem dotknuli řady dalších zajímavých témat, která by pravděpodobně čtenáře zaujala, ale která by neúměrně navýšila zamýšlený rozsah. Máme ty nejlepší úmysly se k nim vrátit už nikoliv jako k součásti rozhovoru pro Galerii liliářů, ale k samostatným úvahám o liliích, o Martagonu, o zájmech liliářů, o Registru …

 Teď už se ale rozlučme s ing. Karlem Schejbalem s díky za jeho otevřené odpovědi na položené otázky a s vírou v brzké pokračování úvah nad dalšími tématy. 

 

 

S ing. Karlem Schejbalem hovořil počátkem roku 2017 Václav Vinčálek

 

 

 

 

   <<Zpět<<

 

   <<Zpět na hlavní stranu<<