Galerie našich liliářů - ing. Jiří Svoboda, Ph.D.
 
 

Jiří Svoboda je dalším z plejády kmenových členů SZO Martagon, kterého jsme požádali o rozhovor.  Na členských schůzích ho moc často neuslyšíte, ale když už promluví, tak jeho slova „sedí“. Dnes nás seznamuje s některými svými životními epizodami a se svými  názory na aktuální témata.

  

Nejenom že jste kmenovým členem Martagonu, ale - pokud se nepletu -  jste nejdéle činným členem výboru. Snad déle v něm působí jen Jiří Hloušek. Je to pravda? Od kdy jste v Martagonu? Kolik let už pracujete ve výboru?

Tak především, př. Jirka Hloušek je rozhodně ve výboru déle než já a také pracoval jako předseda Martagonu. Kromě toho každoročně spolu s manželkou Sašou pořádají naše největší výstavy lilií v Rakovníku, takže toto prvenství patří jemu. S ním se opravdu srovnávat nemohu. V Martagonu jsem od r. 1977, to vím, protože je to uvedeno v mé legitimaci. Od kdy jsem ale ve výboru, to si opravdu nepamatuji. Ne, že bych potřeboval funkci, ale uvědomuji si, že v zájmové organizaci každý musí přiložit ruku k dílu, aby dobře fungovala.

 

Dnes si Vás návštěvníci schůzí dobře pamatují, neboť je hned u vchodu připravíte o nějakou tu korunu. Rovněž při burzách cibulí se u Vás hromadí peníze. Co máte v poslední době ve výboru na starosti? Jakými funkcemi jste prošel v minulosti?

To je správná otázka na tělo. V podstatě se dá říci, že jsem nikdy nezastával žádnou významnou funkci. Vždycky jsem se snažil přispět ke společnému dílu, ale vyhýbal jsem se čelným funkcím, na které bych určitě nenašel tolik času a elánu tak, jako např. náš současný předseda Vráťa Novák. Právě když jsme ve výboru řešili otázku, kdo bude předsedou po ing. Ševčíkovi a Vráťa to přijal, nabídl jsem pomocnou ruku jako matrikář a místopředseda. V práci našeho předchozího matrikáře jsem cítil hluboké nedostatky, které jsem chtěl s pomocí výpočetní techniky zvládnout.

 

Přestože jste již tolik let členem a funkcionářem, moc toho o Vaší činnosti pěstitelské nevíme. Jak jste se k liliím dostal a čemu jste se postupně věnoval?

Lilie mne ohromily na výstavě Flora Olomouc někdy v r. 1976 a naprosto uchvátily na výstavě v Roudnici. Tam jsem také podal přihlášku do Martagonu, abych získal něco z nových hybridních lilií a dozvěděl se o jejich pěstování. Postupně jsem vysadil snad 50 kultivarů, které však po počátečním úchvatném kvetení neměly dlouhou životnost. Velkou radost mi udělaly vlastní vypěstované trubkovité hybridy ze semen od př. Boleslava Krále. Stále jsem však toužil po orientálních hybridech, které mě fascinovaly svým velmi jemně utvářeným velikým květem, rozmanitostí barev a vůní. Ty však byly téměř nesehnatelné. Pomohl mi př. ing. Štverák. Prvních 5 dceřinných cibulek od něj jsem však mučil natolik nevhodným substrátem a špatným umístěním na přímém slunci, že přežila jen jedna. Teprve při diskusích s ním a dalšími kolegy liliáři jsem pochopil, co dělám špatně a poučil se. Z té jedné cibulky postupně vyrostla nádherná vitální rostlina s úžasnými květy a množila se. Myslel jsem si, že mám vyhráno. Jednoho dne však přišla myš a ze záhonu si vybrala a sežrala právě tyto cibule. Bylo to k pláči. Po revoluci jsem od ing. Nejedla nakoupil podobné orientální hybridy, zkřížil je mezi sebou a vypěstoval si svoje vlastní. Ty pěstuji v izolovaném záhonu pokrytém hustou sítí proti myším dodnes.

 

Řadu let pomáháte na výstavách lilií, zejména v Rakovníku. Máte dobrou možnost sledovat, jak se mění charakter takových výstav. Jak se Vám změny, pokud jsou, jeví?

Máte pravdu, výstavy se vyvíjí. Řekl bych, že vzrostl počet vystavovaných lilií a zvýšila se jejich kvalita. Najdete tu lilie všech zahradnických skupin i botanické druhy. Jsou úchvatné a stále si získávají velký počet návštěvníků i přes to, že dnešní květinářské prodejny nabízí široký sortiment řezaných lilií. Kromě toho každá výstava je něčím zvláštní a originální. Záleží to především na průběhu počasí v daném roce a na zúčastněných vystavovatelích.

 

Měl jsem na mysli zejména fakt, že na některých výstavách se květy utápějí v aranžmá. K tomu ale slouží výstavy tak zvaných floristů, kteří se na aranžmá zaměřují. U našich výstav lilií  Vám to vyhovuje?  

Nejraději bych uvítal samotné květy bez složitých "uměleckých" aranžmá, kterých stále přibývá. Lilie sama o sobě je krásná rostlina, která nádherně doplňuje krásu květů svými listy, takže už nepotřebuje žádná aranžmá. To je můj názor a přesně tak si dávám svoje lilie doma do vázy.

 

Na rozdíl od dřívějška lze nakoupit ohromný sortiment cibulí (je to jen otázka peněz) a s ne příliš velkým úsilím vypěstovat  překrásně kvetoucí lodyhy.  Ty pak na výstavách sklízejí zasloužený obdiv. Neměla by naše specializovaná organizace více podporovat a propagovat lilie vyšlechtěné našimi liliáři? Nesouvisí s tím i skladba soutěží a úroveň hodnocení? Pokud se týká skladby – neměly by být preferovány soutěže vlastních šlechtění? Pokud jde o hodnocení – postupují komise podle mezinárodních soutěžních směrnic? Myslíte si, že je členové soutěžních komisí vůbec znají?

To je hodně otázek najednou. Souhlasím s vámi (čtu mezi řádky), že vlastní výpěstky jsou nejcennější a rozšiřují sortiment i pohled na něj. Šlechtění je tvůrčí práce, která vás nutí hlouběji se zabývat vlastnostmi rodičů a znaky, které chcete posílit v novošlechtění. Je to mravenčí práce od opylení přes semínko až k nové kvetoucí rostlině. Navíc ozdravené (!), protože drtivá většina virových chorob se nepřenáší semeny nebo jen v nepatrném procentu. Považuji za důležité, že na výstavách jsou udělovány ceny za nejlepší novošlechtění. Možná bychom jim mohli věnovat více pozornosti. Vedle toho má však každý pěstitel právo získat ocenění za vypěstovanou vynikající rostlinu komerčního původu. Tím ukazuje svoje schopnosti a znalosti a přiznejme si, to ho také láká jít na výstavu vystavovat. Co se týče mezinárodních směrnic hodnocení vystavovaných květů, obávám se, že tak jako já sám je ani členové hodnotících komisí přesně neznají a budou vám vděčni, když je uvedete do naší praxe.

 

Neměli by spíše na používání soutěžních kriterií dbát pořadatelé? A pokud se výstava uskuteční pod záštitou SZO Martagonu, neměl by na to dbát Martagon? Myslím, že souhlas s pořádáním výstavy pod jeho záštitou by měl být podmíněn dodržováním těchto směrnic. Nebo jste jiného názoru? Navíc dříve se automaticky předpokládalo, že členové hodnotící komise jsou vyškolení sudí.  

Myslím si, že byste měl s mezinárodními soutěžními směrnicemi seznámit výbor. Tam budu podporovat jejich přijetí. Je naprostá pravda, že se kdysi za vedení př. doc. Vereše členové porot školili minimálně proto, aby sjednotili svá odborná kriteria a hodnotili lilie na všech výstavách stejně.

 

V poslední době je pozorovatelná vyšší aktivita ze strany výboru SZO Martagon. Jde ale vesměs o kvantitativní nárust (například co do počtu výstav). Nestálo by zato přijít s něčím zcela novým?

Myslím si, že především výstavy nám získávají nové členy a právě na výstavách mohou naši členové ukázat, co se jim podařilo vypěstovat a porovnat svoje výpěstky s ostatními vystavovateli. Nikdy v minulosti Martagon nepořádal tolik výstav ročně jako v posledních letech. Náš mladý předseda je pln elánu a právě v uplynulém roce 2012 zavedl novinku - diskusní prosincovou schůzi. Vždycky se dá dělat ještě něco víc, ale taky to musí někdo připravit a zorganizovat.

 

Abychom nezůstali jenom u lilií. Můžete nám přiblížit svůj civilní a profesní život?

Jistě, mohu. Kromě lilií mám 3 dospělé děti a od dcery 3 vnuky. U dcery v Třebáni mám také 4 včelstva, o která se staráme společně se zeťem. Již od mládí mě to táhlo k přírodě a vandrům. Skoro každý víkend se snažím vypadnout ven, upřímně rád mám lesy. Už od středoškolských let mě oslovila trempská hudba, trochu jsem hrál na kytaru. Dnes kromě toho nacházím velké zalíbení v bluegrassu. Tam se najdou opravdu špičkoví amatérští muzikanti.

Profesně jsem zdědil po mamince zalíbení v chemii a vystudoval s velkou chutí VŠCHT (anorganická chemie) v Praze. Po několika zaměstnáních, kdy to poslední chemické skončilo se sametovou revolucí zánikem pracoviště, jsem přesedlal na biochemii u soukromé firmy, odkud jsem po znechucení komercionalizací všeho dělaného odešel do Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VURV) v Praze-Ruzyni, kde jsem se začal věnovat svému dlouholetému koníčku - rostlinám. Doktorandské studium jsem absolvoval na Katedře ochrany rostlin na ČZU v Praze-Suchdole

 

Na jaký problém jste se zaměřil ve své doktorandské práci?

Do VURV jsem nastoupil na oddělení virologie. K této tématice jsem měl překvapivě blízko; sám jsem před tím amatérsky testoval různé druhy slivoní na odolnost k šarce švestek. Vlastní práci jsem ale zaměřil na tykvovitou zeleninu a její vážnou chorobu - žlutou mozaiku cukety (ZYMV). Tento virus devastuje okurky a tykve na jižní Moravě od r. 1997 a stačil se již rozšířit i do Čech. Získal jsem různé izoláty ZYMV, našel přezimující hostitelské druhy plevelných rostlin, pro diagnostiku jsem připravil protilátky, otestoval různé odrůdy tykvovité zeleniny na rezistenci a napsal metodiku ochrany proti ZYMV. Virovými chorobami plodových zelenin se zabývám dosud.

 

Z Vaší internetové adresy soudě pracujete ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby. Už sám název ústavu zní hrozivě. Já ještě pamatuji kdy se zvířata chovala a rostliny pěstovaly. Dnes se oboje vyrábí. Připadá Vám to normální?

Ne, nepřipadá, to máte pravdu. Název ústavu pochází z 50tých let. Jeho zaměření bylo na zemědělskou výrobu (dnes aplikovaný výzkum), odtud asi ta "rostlinná výroba". Opravdu je správně, že zvířata se chovají a rostliny pěstují. Nemám rád, když to někdo zaměňuje (stejně tak jako stožár x stěžeň apod.). Úplně nejstrašnější mi ale přišlo, když jsem si na vizitce zemědělce přečetl: „Otakar Trojáček, výroba čínského zelí“.

 

Děkuji Vám za podrobné odpovědi na položené otázky a přeji Martagonu, abyste jako člen výboru ještě další desetiletí pomáhal udržovat jeho chod.

 

S ing. Jiřím Svobodou, PhD. hovořil v roce 2012 Václav Vinčálek.

 
 
 
 
 

 

   <<Zpět<<

 

   <<Zpět na hlavní stranu<<