Galerie našich liliářů - Václav Tyle
 

  

Trvalo několik let, než se podařilo přimět pana Václava Tyleho, dobře známého pěstitele, producenta a propagátora lilií, aby pověděl něco o svém liliářském životě. Odklady neplynuly ze snahy něco tajit, ale při pracovním tempu Václava Tyleho prostě nezbýval čas. Letos v zimě tento nastávající jubilant přeci jenom pár chvil vyšetřil a tak v následujících řádkách se o něm můžete dozvědět lecos zajímavého.            

 

Můžeme Vás požádat o základní životopisné údaje?

Narodil jsem se v Račiněvsi, okres Litoměřïce jako prvorozený syn kováře. Vychodil jsem obecnou školu a  4 ročníky měšťanské školy. Můj sen bylo vyučit se leteckým mechanikem, ale zemřela mi maminka a já zůstal doma a vyučil jsem se kovářem. V roce 1930 jsem vstoupil do Sokola a cvičil na sokolských sletech v roce 1938 a 1948. Dalším  mým „koníčkem“ bylo ochotnické divadlo, kde jsem v letech 1950-59 vedl ochotnický soubor a zahrál si v Lakomci se Stanislavem Neumannem a v Chudáku manželovi s Ladislavem Peškem. V roce 1946 jsem v Praze absolvoval 3 měsíční kurz na podkováře a v roce 1947 jsem převzal po tatínkovi živnost. V roce 1960 mi ji zavřeli a já musil nastoupit do JZD.

 

Kdy jste začal zahrádkařit a kdy jste se začal zajímat o lilie?

V roce 1964 jsem koupil 700 m2 pole, zúrodnil ho a známý zahradník p.Koňas mi na něm vysadil 65 ovocných stromů. Po 7 letech jsem zjistil, že chodím na zahradu jenom makat a makat. Tak jsem v roce 1971 všechny stromy vytahal na třetině rozlohy jsem si postavil chatu s bazénem, 2 skleníky a vysel odpočinkový trávník. Na 4 velkých  záhonech jsem měl ovocné stromky a začal jsem pěstovat s denivky, kosatce, tulipány atd. 

 

Od kdy jste členem Martagonu?

V lednu 1972 se mi stal pracovní úraz v kravíně. Po 8 měsících v nemocnicích mě komise uznala plný invalidní důchod. V nemocnici jsem se sice dozvěděl, že je v Praze nějaký spolek liliářů, ale teprve později  jsem při jedné ze svých návštěv Prahy uviděl za výlohou nějaké barevné květiny, o kterých mi prodavačka řekla, že jsou to lilie. Později mi manželka přivezla čtyři  cibule Enchantment. To byl počátek mého „liliaření“, které mi doslova změnilo další život. V roce 1973 jsem se přihlásil do Martagonu, kde dělal p. Kraus z Brandýsa předsedu a p. Vondra z Vlašimi jednatele. Za nedlouho se stal předsedou p. Cikánek, který poznal můj zájem a nabídnul mi členství ve výboru, ve kterém jsem byl později  zvolen místopředsedou.

 

Pokud vím jste pěstitelem, producentem i propagátorem lilií. Moc informací však nemám o Vašich šlechtitelských aktivitách. Zabýváte se tím a s jakými výsledky? Registrujete svá  novošlechtění?

Během pěti roků jsem měl pár stovek lilií ze svých výsevů a využíval „unikátní“ novinky semen od p. Krále. Takže jsem si v roce 1977 dovolil uspořádat svoji první výstavu v oblastní galerii v Roudnici n.L.  A dalších 17 výstav následovala až do r. 2000. Musím se zmínit o celostátní výstavě s mezinárodní účastí v roce 1980, při které jsem organizoval  i „liliářský ples“ za účasti členů Lilium Brno, kteří přijeli na ples autobusem si zatančit. Další výstava lilií v roce 1984 byla moje autorská. Dále jsem  vystavoval každý rok v Lednici, dále ve Valticích, Velehradě, Praze, Zlonicích, Volyni, Žirovnici, Rakovníku, Litoměřicích, Rožnově p.R. a 10 roků v Německu. Dále jsem propagoval pěstování osobně v různých relacích jak v televizi, tak v rozhlase. Svá šlechtění  nechci registrovat, je pro mě potěšením čekat co se „vylíhne“!  A vystavuji-li je, tak pod čísly NŠ - bez jména.

 

Byl jste mým předchůdcem v organizování dnes už téměř zapomenuté burzy liliových cibulí. Jaké jsou Vaše vzpomínky na tuto kdysi velmi populární akci?

V době předsedy p. Cikánka mě řekl:“Pane Václav, jak vidím jste dobrý organizátor, nechtěl byste dát dohromady burzu cibulí pro Martagon?“  Burzu jsem dal do chodu, časem jsem přibral i jiné cibuloviny od členů a bylo více peněz pro organizaci. Nebo jsme dělal tombolu při schůzích, ale tenkráte to byly cibule prodejné od členů a 10% měla organizace.

 

Jak vyznívá podle Vašeho názoru porovnání Martagonu dnes a v jeho začátcích?

To přece nelze srovnávat, je to rozdíl desítek roků. Tenkrát pár nadšenců „tisklo“ zprávy ormigem či na bláně. Pomoc od nikoho, cibule žádný nebo minimum, publikace tém, žádné.  A dnes? Volné hranice, cibulí na jaké si vzpomenete, tisk, počítače, zahraniční literatura atd. Pokrok se nedá zastavit ovšem ani v té negativní stránce!

 

Kterých z našich a moravských liliářů si nejvíc ceníte?

Mezi moravskými liliáři mám mnoho dobrých osobních přátel ať je to př. Braun, pěstitel a šlechtitel, př. Tlach, který se „dere“  šlechtitelsky nahoru, př. Fridrich, př. Bartoš, př. Rezek, př. Macháček, př. Klement atd. Když jsem jezdil do Brna na schůze vlakem přes noc a ráno jsem byl v 6 hodin v Brně, tak jsem se na WC umyl a šel na schůzi. Tak mě př. Fridrich nabídl, že mohu u něj přespat v Želešicích a že ráno pojedeme na schůzi: díky Bobe a taky př. Martě za všechno.

Co se týče Martagonu je jednička př. Hloušek se svou paní, ve které má velikou podporu. Když v roce 1980 byl v Roudnici na výstavě, tak tam chytil „čuch“ a začal s liliemi, tak se vždy u nás stavěl na zahradě a já jsem mu pomohl  jak jsem mohl. Inu „žák“ předčil „učitele“ a já ho řadím mezi nejlepší šlechtitele a pěstitele u nás ! Na jeho zahradu do Nučniček jezdím a do Rakovnika jsem jezdil na první výstavy ve skleníku!  U ostatních členů jsem na zahradách nebyl, ale dle exponátů na výstavách je vidět dobrá „práce“ s liliemi a tvoří se tam ve výboru dobrá parta! Škoda, že nejsem mladší!

 

Stýkáte se s některými zahraničními liliáři?

Roudnické výstavy bych si nedovedl představit bez německých liliářů, protože jsem tam jezdil na výstavy 10 roků a u některých jsem byl několikrát „na bytě“. Ať už to byl p. Strasse, p. Winkler nebo p. Diersen, se kterým jsem byl 3 dny v Holandsku na výstavě lilií a v jedné liliářské firmě na prohlídce velkých skleníků. Viděl jsem jak se počítačem řídí větrání, zalévání, ochrana lilií atd., pro sázení a vyorávání požívají  malé  stroje. A když jsme byli v množárně  (převleky, rouška, obuv) tak jsem žasnul - meristemové množení ze šupin,  inkubátory se vším možným zařízením, operační stolky, skalpely atd. A můj dotaz byl „a co modrá lilie?

Další můj velm i dobrý přítel je Peter Geiser ze Švýcar, který byl několikrát v Roudnici se svými liliemi na výstavě.

 

Která lilie je Vaším favoritem?

Když si představím skoro 40 roků mezi liliemi a vzpomínám na první krásky bílých, růžových, různé dvojbarevky, které jsou dnes dávno překonány a stále jsou nové odrůdy z meziskupinových kříženců a vy byste chtěli mého favorita? Všechny jsou krásné, ale každá má něco do sebe co druhá nemá. 

 

V jakém rozsahu dnes lilie pěstujete a na které skupiny se orientujete?

Ve svém největším lilářském činnosti jsme měl něco pře 13.000 lilií a to trvalo až do roku 2003, dnes mám tak 2.000 – 2.500 odrůd. Ale dnes už nedělám nic ze semen a i velmi málo šupinuji, protože vše než dospěje do květu trvá nejméně za 3 roky a to je v mém věku dlouhá doba !!

Takže já vždy na jaře prohlédnu nabídky lilií a denivek a naleznu-li něco pěkného, tak si koupím cibule abych viděl brzy květy a měl se na čem „pást“.

 

Jaké máte liliářské plány?

Jaké bych mohl mít, vážený příteli, v 90 letech plány. Ano přál bych si, abych byl tak zdráv, mohl pečovat o svoji nemocnou manželku a samozřejmě stále „jezdit“ na svém „koníčku“ liliích !

 

Máte mezi svými blízkými nějakého pokračovatele, který převezme Vaší liliářskou štafetu?

Já mám doma, když se sejdeme, malý „harém“ - manželka, 4 dcery, 4 vnučky, 2 vnuky a 1 pravnučku. Nástupce nemám, dcery jsou vdány sta km od domu. Takže liliář Tyle odejde se svými liliemi bez následovníků tohoto jména.

  

Pohled do budoucna nezní příliš optimisticky. Avšak ohlédnutí do roků minulých ukazuje pravý opak. Poděkujme tedy Václavu Tylemu za otevřené odpovědi a popřejme mu ještě hodně let mezi jeho milými doma i na zahradě.

 

 

S panem Václavem Tylem hovořil v roce 2010 Václav Vinčálek.

 
 
 

 

   <<Zpět<<

 

   <<Zpět na hlavní stranu<<